Betty Edwardsová, profesorka na oddělení umění Kalifornské státní univerzity, aplikovala nedávno nejnovější objevy z oblasti výzkumu mozku na metodiku výuky kreslení a zjistila, že tak umožňuje lidem znovuobjevit své tvůrčí potenciály. Její kniha Kreslení pravou stranou mozku je snad nejcitovanější a nejpoužívanější instruktážní knihou kreslení na světě.
V padesátých a šedesátých letech minulého století zkoumal profesor Roger Sperry, psychobiolog z Kalifornie, jak různé myšlenkové činnosti ovlivňují mozkové vlny. Požádal dobrovolníky, aby se zabývali různými duševními úkony – sčítáním a odčítáním zpaměti, čtením poezie, opakováním textu, který slyšeli, mechanickému čmárání, rýsováním krychlí nebo řešením logických úloh. Předpokládal, že při různých aktivitách jsou mozkové vlny poněkud odlišné. Nejenže to jeho výzkumy potvrdily, ale přinesly jeden překvapivý objev: mozek rozděluje své funkce velice zřetelně mezi obě hemisféry.
Pravá hemisféra je šikovnější
Když Roger Sperry publikoval v roce 1968 své výzkumy, zásadně to ovlivnilo dosavadní způsob uvažování o potenciálu lidského mozku a jeho schopnosti kreativního myšlení. Přestože jeho práce vzbudila velmi rozporuplné ohlasy, další experimenty jen prokázaly, že pravá hemisféra je v mnoha oblastech výkonnější a rychlejší než levá, protože zachází s vizuálními informacemi úplně jinak. V zásadě se dá říci, že levá hemisféra funguje v úzkém lineárním proudu, jednotku po jednotce, zatímco pravá hemisféra předává informace najednou, v balíku. Potvrdil také, že je-li aktivní pravá hemisféra, má levá tendenci přecházet do relativně klidového nebo meditačního stavu, a naopak. Sperry dostal za svůj objev v roce 1981 Nobelovu cenu.
Rozdíl mezi mužem a ženou
Skutečnost, že na tělesné, fyziologické a potenciální úrovni má každý člověk obrovský rozsah intelektuálních, duševních a tvořivých schopností, ale využívá ho jen zčásti, podnítila i další vědce. Sperryho spolupracovník, Jerry Levy, zkoumal v této souvislosti rozdíly mezi muži a ženami. Došel k závěru, že mozek ženy má daleko více souběžných činností levé a pravé hemisféry. Mužský mozek dokáže pracovat výhradně v levé, verbální hemisféře, zatímco prostor vnímá v pravé. Nemixuje různé vjemy, proto bývá lepší v úkolech vyžadujících rychlé přímé reakce. Nevýhodou aleje, že si neví rady v situacích, vyžadujících větší přizpůsobivost jak levohemisférové lineární analýzy, tak pravohemisférové vizuální percepce zároveň. Jsou buď na to, nebo na ono.Ženy jsou přizpůsobivější, ale ne tak soustředěné.
Zapojit tvořivost a intuici
Betty Edwardsová přišla na to, že právě kreslení umožňuje lidem objevit skryté tvůrčí potenciály. Podle ní je kreslení takzvaná globální dovednost či umění, které vyžaduje minimum komponent. Abyste mohli něco nakreslit, potřebujete pět dovedností: umět rozeznávat a pozorovat hrany, prostor, vztahy, světlo a stíny a celkový obrázek. Pak můžete namalovat, co chcete. Znamená to, že stejně jako se každý naučí číst a psát, naučí se i kreslit? „Pokud něco neumíme, pak jen proto, že jsme své schopnosti nerozvíjeli,“ říká Květuše Hochemalová z Nového Strašecí, která už několik let vede kurzy kreslení pravou hemisférou. „V běžném životě používáme převážně levou hemisféru: tam je logika, systémy přesvědčení, strach, zkušenosti. Tu pravou, kde je tvořivost a intuice, využíváme podstatně méně, “ říká lektorka. Podle ní jsou úspěšní lidé, kteří nejen perfektně splní zadaný úkol, ale jsou tvůrčí – v určitý moment se dokáží oprostit od logiky i od zaběhlých systémů. Považuje kreslení za nejlepší způsob, jak lidem ukázat, že všechny schopnosti stačí jen probudit. Dokáží to během tří dnů podle předlohy nakreslit obrázek – Tomu bych nevěřila.
Jde o první krok
Pro mnohé absolventy kurzu je kreslení odrazovým můstkem k dalšímu sebezdokonalování a seberealizaci, potažmo i ke změně dosavadních postojů k realitě. Květuše Hochmanová k tomu poznamenává: „Když člověk chce, naučí se cokoliv. Stačí se nebát, udělat první krok, najít ty správné lidi. Dnes to může být kreslení a zítra??? Žijeme tady a teď. Teď chceme a potřebujeme něco dokázat. Ale řada lidí si v mnoha směrech nevěří, nevědí, co všechno v nich je. Jsou zvyklí vnímat věci tak, jak jsou naučení, nebo jak si myslí, že to má být. Realitu v běžném životě vnímají prostřednictvím modelů, které znají z minulosti, často ji nevidí a pak neřeší skutečné problémy. ..“
JAK PROBÍHÁ KURZ KRESLENÍ?
Na samém začátku dostanou všichni tužku papír a pokyn nakreslit během dvaceti minut portrét tak, jak to umějí, nebo jak se to naučili ve škole. Některé kresby jsou poněkud schematické, jiné trochu neumělé a většina pochopitelně nese stopy počáteční nejistoty. Lidé mají smíšené pocity: pochybnosti se mísí se zvědavostí. Ostatně, i v běžném životě zažíváme něco podobného, když »šlapeme do neznáma«, příliš nevěříme v úspěch, máme obavy z neúspěchu a přitom toužíme něco dokázat… Po dvaceti minutách se lektorka ptá: „Kdybyste mohli v kreslení pokračovat, byl by ten obrázek lepší? Dokážete víc?“ Následuje vlastní nácvik kresby. Všichni dostanou bílý papír, na kterém je velký obdélník, a skrytou předlohu obrázku, z níž je vidět jen malá část. Postupně předlohu odkrývají a přitom přenášejí na papír čáry, které vidí. „Nevědí, že z toho nakonec vznikne kresba.“
Logika jde stranou
„Každý je samozřejmě překvapen, protože kdybych mu tu složitou předlohu ukázala už na začátku, nebude věřit, že něco takového vlastně umí překreslit. Víte proč? Při postupném překreslování čar se odpojí logika a vystoupí do popředí pouze tvořivost,“vysvětluje lektorka princip odblokování jedné z hemisfér. K celkovému uvolnění a zbavení se počáteční trémy přispívají také jednoduchá dechová a relaxační cvičení. Druhý den už se kreslí podle reálné předlohy. „Jsem moc překvapená tím, co už jsem udělala,“říká osmačtyřicetiletá úřednice. Podobně i jsou na i ostatní: „Je mi šedesát i let, jsem vyloženě technický i typ. Byl jsem ředitelem jednoho i velkého podniku a nikdy jsem i nekreslil. Přitom jsem teď podle předlohy nakreslil obrázek tomu bych nevěřil. Člověk i opravdu nemá říkat, že mu něco ; nejde.“
Kreslit se naučí každý
Jsou tu studenti, učitelky, manažeři, úřednice i vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se prostě chtějí naučit něco nového. A skutečně se to »naučí« – třetí den jsou schopni nakreslit portrét na formát A3 podle fotografie, kterou si přinesli… „Nejde jen o kreslení, ale o poznání sebe sama. Ty změny se dostaví později. Tady se jen něco naťukne, dozvíte se, žeje ve vaší moci něco změnit. Já osobně navíc věřím, že když změním sebe, změní se i moje vyzařování vůči okolí,“ říká nad skutečně vydařeným portrétem lektorka.
