10 největších objevů v astronomii v roce 2003 podle Marcela Grüna, ředitele Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy
1. Nástup exaktních kosmologických pozorování, především potvrzení, že temná hmota a skrytá energie hrají ve vesmíru rozhodující roli (a jen 4 % hmoty je v »normálním« stavu); dále zjištění, že stáří vesmíru je s velkou přesností 13,7 mld. let a že hvězdy začaly vznikat již cca 200 mil. r. po »velkém třesku«.
2. Objev největší známé velkoprostorové struktury ve vesmíru, tzv. Sloanovy velké zdi. Jde o řetězec několika tisíc galaxií, dlouhý 1,4 miliardy světelných roků ve vzdálenosti asi miliardy světelných roků, od nás (na obloze se podél galaktického rovníku táhne v délce téměř 700). Je tedy přibližně dvakrát větší než tzv. Velká zeď, objevená v roce 1989.
3. Fascinující pokračování nejrozsáhlejší prohlídky hvězdné oblohy – Sloan Digital Sky Survey, během níž získáváme 5 MB dat/s. R. 2003 byl získán portrét již čtvrtiny oblohy v 5 barvách až do 23. magnitudy (jednotky pro měření hvězdné velikosti), zaznamenávající mj. přes půl miliardy galaxií – celkem zatím 15 TB informací! I když prohlídka zdaleka není u konce, už nyní tento unikátní homogenní statistický soubor informací o stovkách milionů těles odhaluje řadu dosud neznámých objektů.
4. Rekordní »hluboký pohled« kamerou Hubbleova kosmického dalekohledu. Kumulovaná délka expozice malého kousku oblohy v souhvězdí Andromedy (asi stupeň od galaxie M 31) trvala tři a půl dne a zachytila hvězdy slabé pouhých 31 magnitud, tedy asi šestmiliardkrát slabší, než můžeme vidět bez dalekohledu! Na ploše oblohy, odpovídající pohledu na zrnko písku v natažené ruce, bylo zobrazeno asi 300 tisíc hvězd a několik tisíc galaxií!
5. Objev dosud neznámé nejbližší trpasličí galaxie, zachycené naší galaxií, avšak pozorovatelné pouze v infračerveném oboru záření. Má hmotnost asi miliardy Sluncí. Leží v souhvězdí Malého psa, 42 000 světel. roků od středu galaxie a jen 25 000 sv. r. od nás.
6. Z nových pozorování Hubbleova kosmického dalekohledu pozorování nejchladnějšího známého místa ve vesmíru. Nachází se v souhvězdí Kentaura v mlhovině zv. Bumerang (nebo také Motýlek), vzdálené 5000 světel. roků. Díky rychlému rozpínání plynné obálky (asi 140 000 km/s) směrem od centrální hvězdy se materiál mlhoviny ochladil až na -272°C, tj. méně, než má reliktní (užívá se též fosilní) záření hvězdného pozadí a pouhý stupeň nad hranicí absolutní nuly.
7. Výrazné zlepšení našich znalostí o počátečních stadiích vývoje hvězd, zejm. díky pozorování v infračerveném oboru záření novou vesmírnou observatoří Spitzer Space Telescope (dř. SIRTF), vypuštěnou do vesmíru v srpnu 2003 (4. velká observatoř NASA – po Hubble Space Telescope, Compton Gamma Ray Observatory, Chandra X-ray Observatory). Již první výsledky jsou fascinující – např. detaily v »kolébce hvězd« v mlhovině Tarantula ze sousední galaxie zvané Velké mračno Magellanovo, obsahující nejhmotnější známé hvězdy. V infračerveném oboru záření tento dalekohled poprvé odkryl závoje hvězdných plynů a prachu a pronikl do míst, která byla pro pozorování ve spektru viditelného světla dosud skryta.
8. Nové poznatky z výzkumu závěrečné fáze vývoje hvězd – neutronových hvězd – a objev kvarkových hvězd. Při studiu pulzaru (neutronová hvězda vysílající pravidelné záblesky) v Krabí mlhovině bylo zjištěno, že za některými silnými radiovými záblesky pulzarů (složenými ze záblesků o trvání několika nanosekund) jsou zřejmě objekty o velikosti pod 1 metr. Dva nově pozorované objekty se vymykají dosavadním teoriím neutronových hvězd. RX J1856.5-3754 má průměr pouhých 11 km – příliš málo na to, aby šlo o neutronovou hvězdu. 3C58 je zase nečekaně chladná – fyzikální modely vzniku a vlastností neutronových hvězd zřejmě tedy mají závažné nedostatky. Podle výsledků observatoře Chandra není látka složená pouze z neutronů tou nejextrémnější fází vývoje hvězdného materiálu. Ten se v obou případech skládá nikoli z neutronů, ale z kvarků – základních stavebních prvků elementárních částic.
9. Pozorování Slunce novým švédským dalekohledem na Kanárských ostrovech, umožňujícím získání třírozměrných zobrazení fotosféry, a studium mimořádně vysoké sluneční aktivity na podzim 2003, kdy se mj. 4. 11. na okraji slunečního disku objevila jedna z největších skvrn a vzápětí došlo k dosud nejsilnější známé sluneční erupci: původně byla klasifikována X28, později X48.
10. Nové poznatky o planetkách, především objev první planetky typu Trojan (tj. na dráze 600 od planety) u Neptunu, zjištění podvojnosti první transneptunické planetky a po 66 letech znovuobjevení planetky Hermes (poprvé 1937), která se nadto ukázala být rovněž podvojná.
MARCEL GRÜN