Příběh futuristicky vyhlížejícího plavidla se začal psát v roce 2010, kdy švýcarský tým postavil největší solární jachtu na světě a vyplul s ní na cestu kolem světa. Trasa lodi se držela co nejblíže rovníku, aby posádka mohla maximalizovat množství energie získané ze slunečních paprsků.
Přesto se občas stalo, že jachta nějakou dobu prostě stála na místě a čekala, než znovu vysvitne slunce. Dnes už ji nezastaví ani zamračená obloha..
Švýcarská firma PlanetSolar, založená dobrodruhem Rafaëlem Domjanem, investovala 15 milionů eur do zkonstruování luxusního plavidla na zelenou elektřinu. Šlo o 31 metrů dlouhý katamarán MS Tûranor PlanetSolar, jehož palubu pokrývaly tisíce solárních panelů.
Navíc ze stran i ze zadní části lodi se dala vysunout další křídla posetá fotovoltaikou, která se sklápěla podle nejvhodnějšího úhlu k zachycení slunečního svitu.
Při plavbě se proto největší solární jachta na světě nepodřizovala jen vrtošivým mořským proudům, ale její kapitán musel počítat i s proměnlivou oblačností.
Přestože s plně nabitými bateriemi vydržely elektromotory lodi běžet celé tři dny, aniž by potřebovaly další „nášup“ od sluníčka, občas se stávalo, že plavidlu došla energie a jeho směr určovaly jen rozmary mořských vln.
Posádka zkrátka musela čekat, až se znovu objeví slunce, aby opět získala kontrolu nad kormidlem.
Přerod luxusní jachty na plavidlo se 3 pohony
MS Tûranor PlanetSolar úspěšně dokončila plavbu kolem světa za 585 dní. Proč cesta trvala tak dlouho? Posádka se nesnažila překonat žádný rychlostní rekord, ale v různých koutech planety propagovat možnosti výroby čisté energie. Zastavila se proto v 52 městech.

V roce 2015 velkolepé plavidlo změnilo vlastníky a přešlo do rukou nadace Race for Water (závod pro vodu), která strká nos do všeho, co se točí kolem znečištění oceánů. Soustředí se hlavně na zamoření vod plasty a pro své účely upravila extravagantní jachtu na solární pohon v multifunkční plovoucí laboratoř.
Loď za sebou například tahala vlečnou síť, ve které se hromadil plastový odpad z oceánů. Aby si plavidlo dokázalo poradit s větší vahou, k elektromotorům přibyly další dvě posily, zařízení pro zužitkování energie z větru a z vodíku uskladněného v lahvích. Plovoucí laboratoř se tak stala energeticky soběstačnou i pro delší plavby.
Jak se doplňují tři pohony na palubě?
Nadbytečná energie ze solárních panelů se nejen ukládá do li-ion baterií na „horší“ méně slunečné časy, ale při kotvení v přístavu také pohání mašinu, která ze slané mořské vody získává elektrolýzou vodík.
Stlačený vodík plní zásobníky, odkud později putuje do palivových článků, jež vytvářejí elektrický proud.

Za napnutou plachtu zaskakuje na lodi automaticky řízený kite neboli tažný drak. Nevyrábí sice elektřinu, ale může výrazně zvýšit rychlost plavidla. Když ho vypustí z paluby, vystoupá do výšky od 150 do 200 metrů, opře se do větru a za ideálních podmínek až zdvojnásobí jinak obvyklé tempo 9,25 km za hodinu.
Použité fotografie: PlanetSolar, autor 2. a 3. fotky Christian Ochsenbein