Králem arktických oblastí nemůže být nikdo jiný než největší šelma na světě, tedy lední medvěd. Je ovšem otázkou, zda generace, které přijdou po nás, nebudou znát tato sympatická bílá zvířata jen z fotek a filmů….

Asi 150 kilometrů od severního pobřeží Čukotky leží Wrangelův ostrov. Na konci loňského září kolem proplouvala loď s vědeckou expedicí. Té nemohlo uniknout, že pobřeží ostrova je poseto bílými tečkami, které se k sobě shlukují.

„To je zvláštní, kde by se na ostrově, kde se zářijové průměrné teploty pohybují kolem nuly, vzalo tolik ovcí?“ pomysleli si mnozí. Bližší pohled ukázal, že se skutečně o ovce nejedná. Po pobřeží se pohybovalo více než 150 ledních medvědů.

Lední medvědi jsou přitom samotáři, kteří přítomnost dalších jedinců svého druhu nijak zvlášť nevyhledávají. Avšak nedostatek potravy je nutí měnit návyky. V případě Wrangelova ostrova stála za změnou medvědího chování velryba, která uvízla na mělčině a stala se vítaným obědem pro několik desítek polárních medvědů. Něco podobného nebylo dosud v případě těchto šelem zaznamenáno.

V důsledku klimatických změn se mění tvář celé planety a arktické oblasti nejsou v tomto ohledu výjimkou. Léto se zde prodlužuje, led mizí, a když se vytvoří, je křehčí než v minulosti. Biotop ledních medvědů tak bere za své.

Podle satelitních snímků Evropské kosmické agentury již arktického ledu ubylo natolik, že je otevřena legendární severozápadní cesta. Lodě tedy nebudou muset proplouvat Panamskou úžinou, ale při plavbě z Atlantiku do Pacifiku si svou cestu mohou zkrátit okolo severního pobřeží Kanady.

Intenzivnější lodní doprava by samozřejmě také znamenala více znečištěnou přírodu. Lední medvědi však neskládají zbraně a vymýšlejí nové způsoby přežití.

Především se snaží rozšířit svá teritoria do jižnějších oblastí. Polární medvědi jsou dobří vytrvalci jak ve vodě, tak na souši, takže se tu a tam objeví stovky kilometrů daleko od svého přirozeného areálu.

To mimo jiné vede k tomu, že se v polárních oblastech Kanady potkávají s medvědy grizzly. Poté dochází k mezidruhovému křížení, z něhož vznikají medvědi, pro které se vžil název pizzly.

Oba druhy se od sebe oddělily teprve nedávno, před 250 000 lety, takže medvědi pizzly zůstávají plodní. Oteplování arktických oblastí rovněž způsobuje, že lední medvědi svá mláďata vyvádějí i o měsíc dříve než před nějakými dvaceti lety.

Lední medvědi se rovněž musejí adaptovat na jiný způsob života a hledat si jinou potravu. Na rozdíl od hnědých medvědů, kteří si mohou dopřát ovoce, bobule či jinou rostlinnou stravu, jsou lední medvědi výhradně masožravci.

Je to pochopitelné, arktická flóra je chudičká a několikasetkilový medvěd se z lišejníku či mechu nenasytí.

Klasickou kořistí pro lední medvědy jsou tuleni, zejména jejich mláďata. Ta bývají ukrytá v hnízdech pod ledem. Medvěd je zpravidla loví tak, že se k doupěti přiblíží a poté několika mohutnými nárazy pomocí předních tlap rozbije led.

Pokud malý tuleň neunikne nouzovou chodbou, která v hnízdě je obvykle jeho matkou připravená, končí jako medvědův oběd.

Jenže, led je na Arktidě stále tenčí a křehčí, což dává výhodu tuleňům, protože praskající led blížící se predátory prozradí.

Pozorování uskutečněná pomocí GPS monitorů, které měli medvědi kolem krku, ukázala, že strategie lovení mláďat tuleňů je čím dál víc neúspěšná. Někteří medvědi se ke své kořisti zkusili dostat skrze vodní přístup do doupěte, ovšem ani to pro ně nepřineslo žádoucí účinky, protože při plavání je potřeba vydat mnohem více energie než při plížení.

Pro tuleně je to jistě dobrá zpráva, pro hladového medvěda nikoliv. Nemálo medvědů boj o tuleně vzdalo a snaží se najít jinou potravu. Zkoušejí tedy štěstí u hnízd divokých hus, skvělých letců, kteří jsou schopni přeletět vzdálenost z Mexického zálivu až na Arktidu.

Pokud se ovšem stanou pravidelnou medvědí kořistí, je docela dobře možné, že změní své zvyky a medvědi budou zase o hladu.

Každopádně přes veškerou medvědí snahu, tyto velké savce zřejmě nečeká růžová budoucnost. V současnosti ve volné přírodě žije 26 000 jedinců, avšak předpovědi naznačují, že v polovině tohoto století klesne tento počet na 15 000. Pokud by trend pokračoval, je docela klidně možné, že na konci století bude posledních pár jedinců přežívat již jen zoologických zahradách.