Otázka, co předurčuje člověka k úspěšné kariéře, zajímá nejenom personalisty. Nedá spát psychologům a do jisté míry ani laikům. Proč bývají ti, kdo ve škole prolezli s odřenýma ušima, často úspěšnější než premianti? Může za to emoční inteligence.
Lehce nadprůměrné IQ sice může zajistit úspěch při studiích či v určitých pracovních oborech, je však zřejmé, že není jistou zárukou kariérního růstu či úspěchu v běžném životě. Na řešení praktických problémů či pro jednání s lidmi není nutné mít vysokou hodnotu IQ. Kromě určité (nezbytné) míry intelektu je nutné být obdařen jistou dávkou emoční inteligence.
Vnést inteligenci do svých emocí, zvládat je a současně mít schopnost vcítit se do myšlení jiných lidí, vědět, co chtějí a potřebují, tj. být empatický, hraje většinou při plnění kariérních i jiných cílů rozhodující roli. Současně je to také předpokladem úspěšného osobního života.
Ten, kdo má dostatečně rozvinutou emoční inteligenci, se zbytečně neutápí v negativních emocích, dokáže pro nové věci nadchnout sebe i ostatní a nenechá se jen tak odradit neúspěchem. V malíčku má také zvládání mezilidských vztahů.
Jenomže jak emoční inteligenci dokázat, respektive určit její míru? A je to vůbec možné? Na rozdíl od testů IQ, ve kterých lze určit správnost odpovědí z hlediska logiky, je určení správných a špatných odpovědí ve vztahu k emocím daleko obtížnější.
Za správnou je například možné považovat takovou reakci, již zvolilo nejvíce dotázaných tj. každá odpověď je skórována dle poměru účastníků, kteří odpověděli stejně. Správnost lze také určit na základě konzultace s odborníkem na danou oblast.
Psychologové Peter Salovey (*1958) a John Mayer (*1953) chtěli zaplnit mezeru v metodách měření emoční inteligence, a tak vyvinuli test s názvem Vícefaktorová škála emoční inteligence (Multifacotor Emotional Intelligence Scale – MEIS).
Skládal se z 12 úkolů, například měřil schopnost identifikovat emoce ve tvářích či příbězích. Ukázal se však jako nedostatečný, a tak muselo dojít k jeho inovaci. Upravený test MEIS dostal podle svých tvůrců označení Mayerův-Saloveyův-Carusův test emoční inteligence (MSCEIT).
Správnost odpovědí je založena na reakcích více než 2000 účastníků a hodnocení 21 členů Mezinárodní společnosti pro výzkum emocí.
Psychologové Mayer a Salovey dále uvádějí, že hladina emoční inteligence se mění spolu s věkem jedince a nabytými zkušenostmi. Předpokládají, že se jedná spíše o získané dovednosti, které se postupně rozvíjejí, než o dovednosti vrozené.
Emoční inteligence bývá sice součástí genetické predispozice každého jedince, avšak z větší části si ji je možné osvojit, naučit se jí. Tím se odlišuje od intelektu, který je z větší části vrozený a lze jej během života ovlivnit jen minimálně.
