Před 70 lety se našla pod kamenným křížem u Židlova na Českolipsku kostra s rolničkami. Podle nich se soudilo, že by mohlo jít o nomádský hrob ze 7.- 8. století.
Nové expertizy však prokázaly, že hrob je novověký. Leží podobní mrtví i pod jinými kameny?
Tajemství rolniček
Na podzim roku 1935 se rozšiřovala cesta v dnes už zaniklé obci Židlov poblíž Ralska. Kopáči odvalili kámen ve tvaru písmene T, považovaný za smírčí kříž s odlomenou hlavou, a narazili na lidské kosti. Přítomný amatérský archeolog Karl Suske považoval nález za velmi významný a pečlivě ho zdokumentoval. Z jeho zprávy vyplývá, že mírně skrčená kostra ležela na levém boku napříč pod cestou, ve směru východ – západ. U sebe měla zrezivělý skládací nůž, olověný korálek (snad součást uzávěru měšce), v oblasti prsou zbytky tkaniny a na ní 20 mosazných rolniček. Možná kdysi bývaly přišity na oděvu nebo je neznámý nosíval na krku. V době nálezu se soudilo, že jde asi o třicetiletého muže. Hrob byl vyzdvižen a přenesen do muzea v Mimoni, později do České Lípy. Zhruba 60 let po nálezu došli antropologové k závěru, že kostra nepatří muži, ale přibližně dvacetileté ženě. Podle nejnovější expertizy z roku 2001 jde o nedospělou osobu ve věku pouhých 14 – 17 let, jejíž pohlaví nelze určit. Až testy DNA, které se připravují, zřejmě definitivně odhalí, zda byl u Židlova pohřben muž nebo žena.
Kdy se to stalo? To se už ví.
Nomádům odzvonilo
Ve 30. letech se odhady stáří nálezu pohybovaly od raného středověku po 16. století. Specialista na staroslovanské období Rudolf Turek později podle rolniček soudil, že mrtvý mohl pocházet z nomádského prostředí Karpatské kotliny 7.- 8. století, neznal však blíže okolnosti nálezu.
Popud k novým expertizám dali počátkem tohoto století archeologové českolipského muzea Vladimír Peša a Petr Jenč. Byla rovněž restaurována hrobová výbava, včetně rolniček. Přitom se ukázalo, že dvě z nich jsou zdobeny jemnou plastikou a analýza kovu prokázala složení typické spíše pro mosazi 19. století, než raně středověké. Konečnou ránu „nomádské hypotéze“ zasadilo datování kostry radiouhlíkovou metodou. Získané nekalibrované datum klade pohřeb do roku 1698 ± 120 let; je tedy novověký.
Jak ho však interpretovat? Kdo byl tajemný mrtvý? „Mohla to být osoba, vymykající se nějakým způsobem ze společnosti; možná duševně narušený člověk, který nicméně mohl mít nějaké významnější místo ve vesnické komunitě,“ konstatuje Vladimír Peša. „Podle jiné pracovní hypotézy by se například mohlo jednat o příslušníka bohatší skupiny Cikánů, kteří se pohybovali v kraji.“ Petr Jenč se domnívá. že mrtvý mohl být dokonce i obětí hrdelního zločinu. Vysvětlení pohřbu komplikuje navíc i přítomnost samotného kamenného kříže, dnes již nenávratně ztraceného. O pohřbech pod smírčími kříži je totiž jen velmi málo informací, něco se však pod nimi přeci jen našlo.
Kostry, zbraně, podkovy
Zejména v 19. a na počátku 20. století byly pod smírčími kříži nalézány různé kosti, někdy i zbraně, podkovy nebo okuje. K nejzajímavějšímu nálezu došlo roku 1896 u Kamenného Mostu na Slánsku – u polní cesty pod křížovým kamenem, označovaným někdy (zřejmě neprávem) za pravěký menhir. O nálezu víme díky amatérskému archeologovi Václavu Schmidtovi a jeho článku v Památkách archeologických. Píše v něm, že místní sedláci vykopali u kamene dvě lidské kostry. Nenaložili s nimi právě pietně – rozkopali je a zpřeráželi. Schmidtovi, který dorazil pozdě, ukázali jen díru v zemi a malý kousek rezavého železa, který se u koster našel. Zajímavé je, že roku 1898 psal Schmidt v článku pro Slánský Obzor už jen o jedné kostře; najdete v něm i další nesrovnalosti. Ve světle nových poznatků o hrobě u Židlova se nicméně zdá, že i tajenka z Kamenného Mostu bude mít středověké nebo novověké rozluštění.
Leží pod kameny, kterým se u nás souhrnně říká smírčí kříže, ještě nějací další mrtví?
Není to příliš pravděpodobné. Stovky kamenů byly v průběhu staletí zničeny, další stovky přesunuty a málokdo se zajímal, co se pod nimi skrývá. Proto je nález Karla Suskeho tak výjimečný a je mu i po 70 letech věnována oprávněná pozornost.
Další podrobnosti:
Kamenné kříže Čech a Moravy, Praha 1997 (2. rozšířené vydání 2001)
http://www.smircikrize.euweb.cz
http://www.rozhlas.cz/planetarium (rozhovor s archeology, přehled literatury)
Co jsou smírčí kříže
Kamenných památníků ve tvaru kříže nebo s jeho rytinou je u nás evidováno přibližně 1600. Jejich původ a účel je mnohdy nejasný; pocházejí zejména z období vrcholného a pozdního středověku. Mnohé z nich zdobí vyryté nápisy, letopočty a vyobrazení předmětů, souvisejících podle tradice se zločinem, který kříž připomíná, nebo s osobou zavražděného. I podle odborníků mají tyto kameny především pamětní funkci. Jen u některých víme, že byly postaveny v souvislosti s tzv. smírčími smlouvami. Ty uzavírali příbuzní oběti násilného trestného činu s pachatelem jako mimosoudní dohodu o odškodnění. Pachatel se zavazoval k odčinění způsobené „škody“ a zároveň i k určité „pokoře“ – např. k postavení vlastnoručně přitesaného kamenného kříže na místě činu. Smírčích smluv se dochovalo jen asi třicet, přesto se označení „smírčí kříže“ vžilo jako souhrnné označení všech drobných kamenných památníků. Mnohé z nich však mohly ve skutečnosti sloužit jako hraniční znamení, některé jsou možná produktem katolické protireformace 17. století atd. Centrální evidenci smírčích křížů vede Společnost pro výzkum kamenných křížů při Městském muzeu v Aši.