Co člověka mimo jiné činí jedinečným je délka života – a zejména ta po menopauze. Na rozdíl od příbuzných primátů, žijí ženy po ukončení reprodukčního období, téměř jednou tolik let. Američtí odborníci se domnívají, že se lidem život prodloužil díky babičkám. Na ně teď svalili vinu i za monogamii..
„Teorii babiček“ navrhla profesorka Kristen Hawkesová z Univerzity v Utahu už v roce 1997. Na základě pozorování lidí z kmene Hadza v Tanzanii došla k závěru, že starší ženy hrály během evoluce zásadní roli.
V tomto lovecko-sběračském kmeni má každá žena po ruce „babičku“, která jí pomáhá s péčí o děti. Hlavní pomoc spočívá zejména ve shánění jídla jednak pro vnoučata, ale i pro novopečenou matku, jež se nemůže sběru účastnit naplno.
Podle „teorie babiček“, byly tyto ženy důvodem, proč v evoluci došlo k výraznému prodloužení života lidí. Tím, že ženy ve vyšším věku pomáhaly dcerám a snachám, mohly tyto ženy mít děti v kratších intervalech.
Dnes má žena dítě v průměru jednou za tři roky, na rozdíl od šimpanzů, kde je tento interval 4 – 5 let a orangutanů, kteří v průměru rodí mláďata jednou za 8 let. Díky tomu, že ženy mohly rodit v kratších intervalech, přivedly na svět více dětí.
Babičky takto předaly „geny dlouhověkosti“ většímu počtu potomků a život lidí se z generace na generaci prodlužoval.
Jak se množily babičky?
Evoluční teorie vědců z Utahu vysvětlující postupné prodlužování života během evoluce, je podle řady odborníků kontroverzní. Podle některých vědců je nedostatek hypotézy v tom, že nezahrnuje účast otců.
Kritizován je také fakt, že nezohledňuje postupné zvětšování mozku, lov velké zvěře a další faktory, které podle vědecké většiny hrály v minulosti našich předků významnou roli. Argumentem proti byla také absence matematického důkazu.
Profesorka Hawkesová proto vypracovala novou studii, v níž k vysvětlení „teorie babiček“ použila počítačové modelování. Na začátku analýzy nastavili odborníci počet žen v babičkovském věku na 1%, po několika tisících nasimulovaných letech se podíl babiček zvýšil na 43%, což odpovídá reálnému zastoupení této generace v dnešních lovecko-sběračských kmenech.
Americký tým vědců výsledek považuje za důkaz, že i malé procento aktivních žen ve věku po menopause mohlo v průběhu evoluce vést k postupnému prodlužování života.
Za monogamii může nadbytek mužů
Společně s moderním přístupem se vědci v rámci „teorie babiček“ zaměřili také na to, zda a jakým způsobem tento fenomén ovlivnil vztah mezi muži a ženami. Odborníci předpokládali, že se zvyšujícím se počtem žen ve vyšším věku, začalo na reprodukce schopnou ženu připadat více potencionálních partnerů.
Podle počítačové analýzy vycházelo na 100 žen156 mužů. Zatímco reprodukční věk ženy končí kolem 50. roku života, muž je plodný mnohem déle. Tato nerovnováha postupně vedla k soutěži o partnerky. Stále obtížnější nalezení budoucí matky dětí bylo podle týmu profesorky Hawkesové důvodem, proč se mužům začalo vyplácet získat a udržet jednu ženu.
Odborníci jsou přesvědčeni, že oba důsledky plynoucí z „teorie babiček“ se objevily již v počátcích rodu Homo, tedy před více než dvěma miliony let. Zásadní pro rozvoj této evoluční strategie byla pravděpodobně i změna přírodních podmínek v Africe, kde začaly ustupovat lesy a převažovat suché podmínky, v nichž se dařilo hlavně hlízám a ořechům. S touto těžce dostupnou potravou potřebovaly kojící ženy od babiček pomoci.
