Na počátku každého živého organismu stojí jediná buňka. Prvotní buňka se postupně dělí a dalším a dalším dělením vznikají jednotlivé orgány, až je utvořen jedinec jako takový.
Při dělení jsou však buňky náchylné k mutacím. Měla by platit přímá úměra, čím déle organismus žije, tím více mutací by měla jeho DNA vykazovat. Jenomže to platí jen u živočichů, u rostlin nikoliv.
Zatímco dožít se sta let je u lidí stále spíše výjimečná záležitost, pro stromy jde o věk zcela normální. Staří mnohých velikánů se počítá dokonce v tisíciletích. Některé rostly už v dobách, kdy se ve starém Egyptě stavěly první pyramidy.
Otázkou, jak rostlinné buňky chrání genetickou informaci, se biologové zabývají už řadu let. Co vězí za odolností rostlin vůči mutacím, zkoumá také výzkumných tým složený z vědců z institutu CEITEC Masarykovy univerzity a vídeňského Gregor Mendel Institutu. Právě jim se podařilo přijít s relevantními výsledky.
U živočichů se v časném stádiu embryonálního vývoje odděluje linie pohlavních buněk, tj. zárodečná linie, ze kterých vznikne nový jedince. Buňky zárodeční linie přenášejí genetickou informaci do další generace. Změny, které nastanou v ostatních buňkách (somatických) na další generaci vliv mít nebudou.
Rostlin to mají s konceptem oddělené zárodečné a somatické linie buněk úplně jinak.
Vysvětlení přináší biolog Karel Říha, který působí v institutu CEITEC MU jako vedoucí laboratoře molekulární biologie rostlin: „U rostlin oddělená zárodečná linie neexistuje, jejich orgány vznikají až v postembryonálním vývoji, tedy během růstu rostliny.
Jejich buňky by tak měly být zatížené velkým počtem mutací, které se přenášejí do dalších generací, ale to se nepotvrdilo.“.
„Změřili jsme telomery u rodičovské rostliny a poté u jejích potomků, a odhadli tak poměrně přesně počet dělení v linii buněk, která pokračuje do další generace,“ doplnil Říha.
Bylo prokázáno, že prodloužení života rostlin výrazně nezvyšuje mutační zátěž přenášenou na potomky. U člověka je tomu naopak. Mutace v zárodečné linii buněk se zvyšují s věkem otce.
Říhu k tomuto experimentování před lety přimělo zjištění, že telomery se během života rostliny zkracují jen minimálně. Porovnával tehdy délku telelomer v nových a starých listech. K jeho překvapení byly dlouhé úplně stejně.
Vědce zajímala ještě jedna otázka. A sice, zda má délka života vliv na počet buněčných dělení a tím pádem i vznik nových mutací. Za pokusnou rostlinu jim posloužil huseníček rolní (Arabidopsis thaliana).
Krytosemenná rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) je ke genetickým experimentům využívána poměrně hojně. Může za to její krátký reprodukční cyklus a dobře zmapovaný genom.
Za účelem experimentu prodloužili výzkumníci délku života z obvyklých dvou měsíců na půl roku. Zatímco doba jejich růstu byla téměř trojnásobná a objem vytvořených listů dokonce desetinásobný, tak rozdíl v počtu buněčných dělení byl naprosto minimální.
„Dvouměsíční huseníček potřeboval v průměru 34 a půlroční pak 39 dělení na generaci,“ prozradil Říha. Experiment tak ukázal nezávislost počtu dělení na délce života rostliny.