Určit, který druh skutečně vyhynul, není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnoho druhů je dobře skryto v hustých, neprostupných pralesích nebo hluboko pod mořskou hladinou a na své objevení teprve „čeká“.

Druh považovaný za vyhynulý, tak může být před našimi zraky jen docela dobře ukrytý, zrovna jako ten dosud nikdy nepopsaný.

Že ochránci přírody prohlásí zvíře za vyhynulé, pokud nebylo pozorováno ani jednou za období posledních padesáti let, je mýtus. „Ve skutečnosti jde o mnohem složitější proces. Pokud je to možné, sledování začíná ještě v době, kdy se daný druh stále vyskytuje,“ říká Craig Hilton-Taylor ředitel IUCN (Světový svaz ochrany přírody – International Union for Conservation of Nature and Natural Resources).

Prohlásit druh za zcela vyhynulý s sebou nese obrovskou tíhu zodpovědnosti. Znamená to ukončení všech programů na jeho záchranu. Nikdo nebude financovat pokusy o záchranu něčeho, co podle všeho už neexistuje.

Vědcům pořádně zamotal hlavu zvláštní savec zvaný štětinatec kubánský (Solenodon cubanus). Jedná se o tvora vskutku kuriózního. Už třeba jen proto, že je narozdíl od většiny ostatních savců jedovatý.

Jeho jed je obsažen ve slinách. Na podivnosti mu neubírá ani skutečnost, že byl po jistou dobu považován za vyhynulého. Zkrátka a dobře mezi lety 1890 – 1970 nebyl spatřen jediný zástupce tohoto druhu, a tak byl štětinatec kubánský zapsán na seznam vyhynulých druhů.

Jenomže záhy došlo k několika nepotvrzeným pozorování a začínalo být jasné, že se štětináči znovu vrátí na scénu a seznam vyhynulých druhů opustí.

K potvrzenému pozorování i odchytu došlo až v roce 2003. Nově objevenému jedinci byla přidělena přezdívka Alejandrito. Po dvou dnech bedlivého zkoumání byl Alejandrito vrácen v pořádku zpátky do volné přírody.

V historických análech lze najít pouze 37 záznamů o pozorování štětináče kubánského. Což však je na „vyhynulý“ druh pořád docela slušné číslo.

IUCN sbírá a shromažďuje data z mnoha zdrojů – od biologů, ochránců přírody i statistiků. Sledují velký počet druhů a snaží se vytvořit obraz, jak se kterému z nich vede a podle toho mu přidělí příslušný status.

Zatímco prosperující druhy jsou vedeny jako „málo dotčené“ – LC – (Least Concern), ty, které mohou být v dohledné době ohroženi vyhynutím jsou označeny jako „téměř ohrožené“ – NT (Near Threatened). Pokud již druh svádí boj o přežití je označen jako „zranitelný“ – VU (Vulnerable) atd. Existují celkem 3 stupně ohrožení – zranitelný, ohrožený a kriticky ohrožený.

Pro zařazení do příslušné kategorie na Červeném seznamu je nutné znát dvě věci: zaprvé jak velká je populace sledovaného druhu v daném okamžiku a zadruhé jak velká byla v minulosti. A nyní konkrétní čísla.

Pokud dojde během posledního desetiletí ke snížení populace o 70 % nebo více je status změněn na „ohrožený“ – EN (Endangered). Jestliže pokles činí 90 % a více dostane druh červený status kriticky ohroženého druhu – CR (Critically Endangered).