Na začátku tohoto desetiletí byla rekuperace pro společnosti v Číně prostředkem ke snížení závislosti na dodávkách energie, u nichž docházelo k výpadkům. Nyní, v době stále rostoucích mezd, transformace čínské ekonomiky a smělých plánů na snížení emisí skleníkových plynů, firmy v Číně spatřují v rekuperaci jeden z mála způsobů ke zvýšení své konkurenceschopnosti na světových trzích při dodržení plánů na snižování emisí.
V případě čínských hutních společností vyrábějící ocel pro celý svět je přínos rekuperace patrný snad nejvíce. Spotřeba energie těchto provozů je o cca 20 % vyšší než spotřeba jejich konkurentů na Západě.
V době rostoucích mezd a cen energií je tak rekuperace jedním z mála „legálních“ způsobů na snížení provozu a tím pádem udržení ceny výstupů.
Pozn. Čína byla opakovaně obviněna z poskytování nepovolených výhod hutním společnostem za účelem zvýšení jejich konkurenceschopnosti na světových trzích, což zvýšili pozornost věnovanou tomuto oboru ze strany politiků ostatních zemí a zároveň snížilo prostor pro poskytování těchto výhod bez zvýšení rizika sankcí od mezinárodních společností či ochranářských opatření států, do kterých Čína ocel vyváží.
Zkušenosti ukazují, že v provozech s výstupním teplem 500 °C lze i v „čínských“ podmínkách zpětně využít 30 % – 40 % odpadového tepla, konkrétně spotřeba energie v průmyslových provozech by tak mohla klesnout o 15 % – 20 %!
Míra opětovného využití odpadového tepla v jednotlivých typech provozu – čínské průmyslové firmy
Zejména společnosti s majetkovou účasti státu zavádí systémy opětovného využití tepla ve vysokém tempu. Hnacími motory jsou nejen plány na snížení emise skleníkových plynů, ale také zvýšení efektivity provozu.
Postupné snižování energetické náročnosti provozů v Číně je výraznou hrozbou pro firmy ze Západu, ať už ve věci udržení podílů na svých „domácích“ či zahraničních trzích.
Není tedy divu, že společnosti v Evropě i USA rovněž uvádí v život programy opětovného využití tepla. Dle Amerického úřadu pro energetiku je možné v americkém průmyslu opětovně využít 20 % odpadového tepla a tím snížit jeho spotřebu a emise skleníkových plynů o 20 %.
Nelze se tedy divit, že americké společnosti i nadále pokračují v těchto projektech a jejich dalším rozšiřování i navzdory tomu, že USA jako takové se odmítly podílet na Pařížské dohodě a nyní tak nejsou nijak „vázány“ snižováním skleníkových plynů.
Trh je v tomto neúprosný a příliš neberou ohled na politická rozhodnutí, toho jsou si firmy v USA i Evropě vědomy.