Reakcí na jednoduché architektonické linie první poloviny 20. století vznikl v 50. letech ve Velké Británii směr zvaný brutalismus.

Mezi znaky brutalismu patří záměrná konstrukční pravdivost v extrémním přiznání materiálů a obslužných prvků, čímž je myšlena zejména konstrukce, ale také inženýrské sítě a různá potrubí, a také požadavek na pádný, jednoznačně zapamatovatelný architektonický výraz.

Tento styl byl odpovědí mladých architektů, kteří se chtěli vymezit vůči Le Corbusierovi, Gropiovi a dalším veličinám moderní architektury. Paradoxně na sklonku svého života začal navrhovat brutalistní stavby i Le Corbusier.

Beton, beton a zase beton, tak by se dal zjednodušeně charakterizovat tento styl. Beton neopracovaný, hrubý, brutální, která kouká z každého místa budovy.

I přes svou drsnost nelze brutalismu upřít jeho kouzlo a poezii. Mezi nejvýznamnější brutalistické stavby patří sídliště Habitat 67 v Montrealu, strojní fakulta univerzity v Leicesteru inspirovaná odpalovací rampou kosmodromu na mysu Canaveral nebo královské divadlo v Londýně, na kterém skutečně o beton není nouze.

Vliv brutalismu je patrný i třeba na dvojici mrakodrapů označovaných jako západní brána Bělehradu nebo na české ambasádě v Berlíně.

Na území České republiky se brutalismus odrazil kupříkladu na pražském hotelu Pyramida, obchodním domě Kotva v Praze či Prior v Olomouci a na některých sídlištích.