Když se řekne „evoluce“, každému se ihned vybaví jméno Charlese Darwina. Málokdo ale ví, že Darwin nebyl jediný, koho revoluční myšlenky napadly. Téměř zároveň s ním přišel evoluci na kloub i Alfred Russel Wallace..

Jméno britského přírodovědce a badatele Alfreda Russela Wallace (1823 – 1913) je mezi laickou veřejností dnes téměř zapomenuto. Přitom se jedná o muže, který hrál klíčovou roli v objevu evoluce. Jak je tedy možné, že Wallace zůstal ve stínu, zatímco Darwin se hřeje na výsluní za jeden z největších biologických objevů všech dob?

Wallace odjakživa miloval sbírání brouků a jiného hmyzu. Nejprve drobné tvory hledal pouze pro své potěšení. Později, díky zalíbení viktoriánské Anglie v objevech a přírodovědných muzeích, se mladý přírodovědec mohl sběrem hmyzu i živit.

Postupně se mu navíc vyskytlo několik možností, zúčastnit se zahraničních biologických expedic. Nejvýznamnější byla zřejmě jeho cesta do Malajského souostroví. Plavba do Singapuru tehdy trvala 6 týdnů, což bylo považováno za rychlou cestu.

V oblasti malých malajských ostrovů Wallace zůstal osm let. Během nich nashromáždil obrovské množství vzorků cizokrajného hmyzu a několik zásadních objevů.

Zrodila se myšlenka evoluce – podruhé

V době, kdy Wallace sbíral v Malajsii brouky, evropští vědci dávali dohromady převratné myšlenky. Příkladem může být práce geologa Charlese Lyella (1797 – 1875), který se společně s dalšími badateli domníval, že stáří země je mnohem větší, než se původně myslelo.

Kromě toho také tvrdil, že planeta se v minulosti proměňovala a její tvar je výsledkem geologických pohybů země.

Wallace byl nadšeným čtenářem, otevřený novým myšlenkám. Lyellova teorie ho proto ihned zaujala. S geologem souhlasil a jeho názor dokonce posunul ještě o kousek dál. Začal totiž tvrdit, že i život se v průběhu historie proměnil.

Navíc vyslovil domněnku, že druhy nejsou neměnné ani v současnosti a generaci od generace se mění.

Své myšlenky Wallace sepsal v roce 1858 na ostrově Ternate v Indonésii. Práce s názvem „O tendenci odrůd neustále se oddalovat od původního druhu“ je tak známá jako Ternateská esej.

Po dokončení své práce přírodovědec poslal svou úvahu známého britskému badateli, se kterým si intenzivně dopisoval – Charlesi Darwinovi. Žádal ho o názor ke své eseji.

Darwin ve světle slávy

Když si Charles Darwin přečetl Wallaceovu esej, zjistil, že v ní byly na několika stránkách shrnuty myšlenky, na kterých sám pracoval už 20 let. S vydáním ale Darwin váhal, protože se bál veřejného odporu.

Pod vlivem identického názoru jiného vědce se ale rozhodnul, že svou teorii vydá společně s Wallaceovou esejí. K velkému překvapení ale uveřejněné myšlenky nevzbudily téměř žádný ohlas. Lavina se strhla až po té, co Darwin vydal svou knihu O původu druhů přírodním výběrem, v níž všechny myšlenky shrnul a představil celistvou evoluční teorii.

Ze sledu všech událostí nakonec vyšel Darwin jako autor evoluční teorie a na Alfreda Wallace se trochu zapomnělo. Přesto vědci zůstali přáteli do konce života a ve svých názorech se navzájem podporovali.

Wallace tedy není v dnešních dnech spojován s evoluční teorií, na svém kontě má ale spoustu jiných objevů. Přínos pro současnou biologii mají stále Wallaceovy myšlenky geografického rozšířených organismů nebo teorie vysvětlující výrazná zbarvení živočichů.