V polovině června letošního roku byl za účasti obou královských rodin slavnostně otevřen unikátní dálniční most, který nyní nově spojuje Norsko a Švédsko. Při stavbě tohoto v současnosti největšího jednoobloukového mostu světa měli své želízko v ohni i Češi.
Nový most Svinesund, pojmenovaný podle nedalekého místa, se klene nad fjordem Ide. Poblíž se nachází původní most z roku 1946, který však dnes již neodpovídá bezpečnostním požadavkům a ani nárokům na stále se zvyšující automobilovou dopravu. Přes most Svinesund totiž vede dálnice E 6, jedna z hlavních dopravních tepen ve Skandinávii, kterou podle švédských i norských odhadů denně využije k cestě mezi oběma státy až 15 tisíc vozidel.
Můžete se podívat dovnitř!
Jedinečná čtyřproudá stavba měří na šířku celých 28 metrů a i s předmostím je dlouhá 704 metrů. V době dopravní špičky by se tak na ni vešlo do každého pruhu zhruba 47 kamionů. Pro srovnání: nechvalně proslulý pražský Nuselský most je o 219 metrů kratší a o pouhé dva metry užší.
Rozpětí impozantního oblouku Svinesundského mostu je 247 metrů a ve svém nejvyšším bodě se klene nad hladinou do výšky neuvěřitelných 92 metrů, zatímco dvě mostovky, na kterých se „plazí“ vozovka, jsou o 37 metrů níže, tedy „jen“ 55 metrů nad vodami fjordu. Již zmiňovaná pražská dominanta, přestože je nejvyšším mostem v české metropoli, přetíná Nuselské údolí ve výšce 40 metrů.
Pokud byste se chtěli podívat unikátnímu architektonickému výtvoru zblízka do útrob, není to zcela nereálné, protože jeho železobetonový oblouk je uvnitř dutý a průchozí. Do hlavy se zde jistě neuhodíte, jelikož obdélníkový průřez dutiny nabízí rozměry 6,3 x 4,2 metru. Směrem k vrcholu se postupně mírně zužuje.
Celkové náklady na výstavbu unikátního mostu se vyšplhaly na 60 milionů eur (cca 1,8 miliardy českých korun) a na financování stavby se podílelo Švédsko, Norsko i Evropská unie.
Jak se betonuje gigantický oblouk?
Pouze výstavba obřího oblouku spotřebovala tři tisíce metrů krychlových kvalitního betonu (na základovou desku pražské Sazka Arény ho bylo použito sedmkrát více). S betonáží se postupovalo současně z jižní (švédské) a severní (norské) strany, přitom rozestavěné gigantické klenutí bylo na každém břehu kotveno lany přes železobetonový pilíř do pomocného základu.
Asi vás napadne, jak je možné v takové výšce stavět betonový oblouk. Jde to díky vozíku s kontejnerem na stavební materiál, který podle potřeby popojíždí po speciální lanové dráze, natažené po celé délce mostu ve výšce přes 100 metrů nad vodní hladinou. Pak už stačí jen „posouvat“ posuvná bednění a jste s betonem na vrcholu mostního oblouku.
V únoru 2004 dostal oblouk svou konečnou podobu a dělníci mohli z místa odstranit veškeré pomocné konstrukce, bez nichž by se výstavba neobešla. Zmizely betonové pilíře, kotvicí lana i lanová dráha pro přepravu betonu a okolní terén opět splynul s přírodou.
České želízko v ohni
Stavba Svinesundského mostu trvala tři roky a významně se na ní podíleli i čeští odborníci z Hutních montáží Ostrava, kteří uspěli v náročném mezinárodním výběrovém řízení. Češi měli za úkol předmontovat, svařit a následně do konečné polohy přemístit jednotlivé díly ocelových mostovek. „Ocelové dílce, vyráběné v Německu, byly na pontonech přepravovány po moři z Rostocku až k dočasnému přístavišti na fjordu pod budovaný most,“ řekl 21. STOLETÍ inženýr Jan Lipanský, který český tým přímo na místě vedl.
A nebyla to žádná legrace. Hmotnost ocelové konstrukce celého mostu je totiž 7600 tun. Každý díl mostovky, a to jich bylo dohromady 28 o délce zhruba 25 metrů, se skládá ze čtyř částí, z nichž každá váží od 50 až po 100 tun. Dělníci tak pravidelně zvedali do závratné výšky váhu například Boeningu 757.
Trochu větší stěhování
Jednotlivé ocelové díly odborníci přesunovali z pontonů na úroveň mostu pomocí speciálních dopravníků. Práci jim přitom navíc stěžoval komplikovaný a špatně dostupný fjord. „S ohledem na velmi členitý, částečně nepřístupný skalnatý terén na březích fjordu, byly nakonec použity tři různé technologie montáže mostovek,“ pokračuje inženýr Lipanský.
Na švédské straně mostu se pozvolna z pilíře na pilíř posouvalo dvanáct ocelových segmentů, předtím na břehu sestavených v jeden obrovský celek. Na norské straně se pro změnu všechny dílce montovaly až přímo na místě, kam je přenesl pásový jeřáb.
Střední část mostu o délce 126 metrů byla předem smontována a svařena v nedalekém přístavu Halden a na pontonech pak přepravena pod oblouk. Odtud jí šest „šplhacích“ lan hydraulického jeřábu zvedlo do obrovské výšky a jako do houpací sítě jí lany o průměru 90 milimetrů zavěsilo na oblouk.
Poté se už mohli čeští specialisté pustit do konečného propojení tohoto klíčového dílu se švédskou a norskou částí mostu. „Celá montáž ocelové konstrukce mostovek trvala 15 měsíců a byla dokončena na podzim 2004,“ doplnil inženýr Lipanský.
Český unikát – Žďákovský most
Devátá příčka mezi největšími jednoobloukovými mosty na světě nyní překvapivě patří české stavbě. Jedná se o Žďákovský most, který se klene nad vodami vltavské přehrady Orlík. Se stavbou tamního mostu, jenž dostal název podle obce Žďákov u Chrástu, zatopené při napouštění přehrady, se začalo již v roce 1958. V době svého dokončení, v roce 1967, byl Žďákovský most dokonce největším jednoobloukovým mostem na světě. Jeho oblouk má mezi patkami rozpětí 330 metrů a celková délka mostu je přesně 542,91 metrů. Silnice, která po mostě vede, se nachází ve výšce 50 metrů nad vodní hladinou.
Na stavbu Žďákovského mostu se použilo 4116 tun oceli a celková suma, za níž železobetonová konstrukce vznikla, se pohybuje kolem 71 milionů korun
