Za přezdívkou nemoc bohatých nebo nemoc králů se skrývá metabolické onemocnění dna. Ta už ale není jen „výsadou“ majetných osob. Choroba dnes postihuje 1 – 2% dospělé populace západního světa a počet případů každoročně roste..

Dnu má na svědomí kyselina močová. Když je jí v krvi nadbytek začne vytvářet krystalky, které se usazují v kloubech. Tělo na přítomnost krystalků reaguje zánětlivou reakcí a výsledkem jsou pak zarudlé a velmi bolestivé otoky kloubů.

Propuknutí nemoci může mít řadu příčin. Velkou roli hrají například genetické predispozice. Náchylnější k onemocnění jsou také muži starší 40 let. Dalším rizikovým faktorem je ale životní styl. Choroba ohrožuje hlavně osoby, které nadměrně konzumují maso a alkohol. Šťastnou kartou není ani obezita.

Právě tyto přitěžující okolnosti v minulosti pokřtily dnu na nemoc králů. Dostatek jídla, alkoholu a strava bohatá na maso byly totiž dříve výsadou majetných lidí. Existuje tak celý zástup historických postav, které se s dnou potýkaly. Mezi ty nejznámější patří například anglický král Jindřich VIII. (1491 – 1547).

Příběhy dvou tlustých panovníků

Na většině portrétů je Jindřich VIII. zachycen jako obtloustlý muž. Není také divu. Historické prameny ho totiž popisují jako labužníka a velkého jedlíka. Během dne si dopřával obrovské porce jídla, při nichž nechyběl ani alkohol.

Stejně na tom byl i další milovník jídla a dobrého pití – panovník Spojeného království Velké Británie a Irska Jiří IV. (1762 – 1830). V době vlády Jiřího IV. byl už dostupným lékem na potíže spojené se dnou kolchicin.

Účinná látka byla původně vytažena z ocúnu a působila protizánětlivě. Zda panovník tento lék znal a užíval, ale není jasné. Z historických pramenů je nicméně doložené jeho užívání laudana. Směs alkoholu a opia byla rozšířeným „lékem“ na bolesti všeho druhu.

Dna u panovníka propukla kolem 50. roku života a sužovala ho až do smrti. V boji s nemocí mu nepomáhala ani velká nadváha. V době smrti panovník vážil téměř 140 kilo.

Jak si Franklin povídal s nemocí

Nemocí netrpěli pouze králové. Další známou osobou, která se potýkala se dnou, byl americký státník Benjamin Franklin (1706 – 1790). Ten je dokonce autorem eseje nazvaného „Rozhovor mezi Franklinem a dnou“, ve kterém státník píše, že příčinou nemoci je u něj zřejmě sedavý životní styl a obliba vína. Podle biografií totiž Franklin údajně vypil až dvě láhve tohoto nápoje denně.

Dnes už dna dávno není výsadou majetných osob. Podle odborníků její výskyt roste hlavně v souvislosti se západním způsobem života. Nadměrný přísun potravin, hlavně masa a uzenin, omezený pohyb a velká konzumace alkoholu, to vše jsou důvody, proč výskytu dny každým rokem přibývá.

Bez léčby se přitom choroba může rozvinout do chronického stádia, kdy dochází k poškození kloubů, které může vést až k deformaci. Častou komplikací nemoci jsou také ledvinové kameny. Akutní záchvaty dny jsou navíc velice bolestivé.

K léčbě se používají protizánětlivé léky a kortikosteroidy. Aby podobná léčiva ale nebyla potřeba, měli by lidé dbát na prevenci a omezit nezdravý způsob života.