Malárie patří mezi nejstarší známé choroby. Už před více než 3 500 lety se s ní potýkali staří Egypťané. Lidé ve starověku ještě nevěděli, jak s ní bojovat, nyní je už lékařská věda o velký krok dále.
Přesto na malárii každý rok umírá kolem 600 000 lidí a další miliony se jí nakazí..
Malárii mají na svědomí prvoci kmene Apicomplexa. A protože takový prvok by člověka doháněl jen obtížně, využívá ke své přepravě dopravní prostředek v podobě komára. Tygr? Medvěd? Žralok? Kdepak, nejvíce lidských životů má každoročně právě komár, který kromě malárii přenáší i různé druhy horeček, boreliózu či žlutou zimnici.
Parazit, který malárii způsobuje, byl objeven v roce 1880 a způsob přenášení až o sedmnáct let později. Dodnes je v tropických krajích významným problémem, který sužuje tamější společnosti.
1. Vyhynutí dinosaurů
Tak jako jiné živočišné druhy i původce malárie měl své předky. A podle jedné z vědeckých hypotéz právě oni mohou být spoluodpovědní za hromadné vymření velkých ještěrů, kteří planetu ovládali v druhohorách.
Badatelé z Oregonské univerzity objevili předchůdce přenašeče malárie uvězněného v jantaru z doby před stem milionem let. Podle vědců nelze vyloučit, že dinosauří populaci zdecimovanou srážkou Země s asteroidem, definitivně pohřbil právě tento kmen.
2. Římský pád
Bývaly doby, kdy byl Řím natolik mocnou říší, že jeho pád nemohl nikomu přijít na mysl. Vždyť se tento stát rozkládal od severní Anglie až po dnešní Írán. Ale ani Řím nebyl věčný. Zničily jej vnitřní rozbroje znásobené nájezdy germánských kmenů, jejichž představitel Odoaker převzal v roce 476 nad územím Západořímské říše faktickou moc.
A aby toho nebylo málo, ještě před tím, kolem roku 450, Římany zasáhla epidemie malárie. Tímto způsobem oslabená civilizace se tak pro své okolí stala snadnou kořistí.
3. Afričané na plantážích
Mezi jednu z nejtemnějších kapitol americké historie patří jižanské otroctví. Desetitisíce Afričanů byly nuceny sloužit na bavlníkových i jiných plantážích jen za mizernou stravu. Afričané měli v očích otrokářů jednu nezanedbatelnou výhodu.
Na rozdíl od Indiánů, kteří také končili coby otroci, byli odolnější vůči malárii. A tak, zatímco Indiáni umírali po stovkách, Afričané dřeli dál. I to byl jeden z důvodů, proč americké otrokářství a obchod s africkými otroky zažily v první polovině 19. století svůj „zlatý“ věk.
4. Vznik Spojeného království
Ještě koncem 17. století samostatné Skotsko usilovalo o svůj podíl na zámořských objevech a na zakládání svých kolonií. Drsní potomci Keltů mířili především k panamské šíji. Jenže měli smůlu. Jejich výpravy a založené osady decimovala právě malárie.
Skotská pokladnice zela prázdnotou, představy o zboží dovezeném z Ameriky se nenaplňovaly. Už tak hospodářsky oslabená země trpěla ještě více a v roce 1707 podepsala smlouvu o přistoupení k Velké Británii.
Anglie se v ní mimo jiné zavázala, že uhradí dluhy spojené s panamskými osadami.
5. Boj o nezávislost
„Jižní Carolina je na jaře rájem, v létě peklem a na podzim nemocnicí,“ říkalo se v 18. století. Evropané zde zřídili rýžové plantáže, které byly pro komáry přenášející malárii ideálním místem k životu.
A tak, když do Jižní Karolíny během války o nezávislost vnikla britská armáda, Američané, kteří si vůči malárii vypracovali již určitou rezistenci, nemuseli ani bojovat. Stačilo jim jen sedět a pozorovat, jak Britové těžce zápolí s nemocí. I tento moment přispěl k osamostatnění Spojených států Amerických.
6. Sever proti jihu
Malárie sehrála svou roli i během americké občanské války mezi Severem a Jihem v letech 1861 až 1865. Při pohledu na počet vojáků i připravenost armády je až s podivem, že trvala tak dlouho. Vždyť Sever měl proti Jižanům dvojnásobnou převahu.
Jenže, byl tu zádrhel. Seveřané na rozdíl od Jižanů nebyli vůči malárii tolik odolní, takže během léta nemohli podnikat výraznější ofenzívy. I proto se válka prodloužila na dlouhé čtyři roky.
7. Kolonizace Afriky
Když Evropané došli do jihoamerických And, všimli si zvláštního stromu, který později získal jméno chinovník. Brzy zjistili, že dřevina obsahuje látku dnes zvanou chinin, která se dá využít v léčbě proti malárii.
První zdokumentovaný případ terapie chininem pochází z Peru už z roku 1630. Právě chinin později Evropanům umožnil kolonizaci Afriky. Britové, Francouzi, Belgičané, Portugalci či Němci tak mohli postupovat do dosud neprobádaných míst, aniž by se museli obávat zákeřného onemocnění.
8. Tajné experimenty
Zrůdné nacistické experimenty na lidech historie popsala dopodrobna. Avšak podobným experimentům se nevyhýbali ani spojenci. Například Sověti testovali na vězních z Gulagu různé jedy, mimo jiné yperit, ricin, digitoxin.
Američané zase cíleně infikovali duševně nemocné malárií. Právě s ní se americká armáda potýkala během bojů v Pacifiku proti Japoncům. Vojáci se sice stali odolnějšími vůči chorobě, ale kolem tisícovky lidí za hrůzné pokusy zaplatilo životem.
9. Boj proti nemoci
Jih Spojených států trápila malárie ještě v polovině 20. století. I to byl jeden z důvodů, proč bylo v roce 1946 založeno Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí se sídlem v Atlantě. Právě malárie byla ze začátku fungování této organizace jednou z hlavních náplní tohoto výzkumu.
A byť například Florida je plná bažin, kde mají komáři opravdový ráj, USA si mohou kolonku s názvem malárie odškrtnout jako splněnou.
10. Průšvih jménem DDT
Po skončení druhé světové války se velkou nadějí pro boj s malárií stala látka 1,1,1-trichlor-2,2-bis(4-chlorfenyl)ethan zvaná častěji DDT. Působila jako velmi účinný insekticid a s komáry, kteří malárii přenášeli, zatočila hravě.
V některých zemích byla malárie s pomocí DDT vymýcena během pouhých pěti let. A tak se v padesátých letech DDT sypalo, kde to šlo. Malárie ustupovala, zemědělské plodiny byly ochráněny před škůdci a všichni si mnuli ruce.
Jenže v roce 1962 americká bioložka Rachel Carsonová vydala knihu Mlčící jaro, v němž popsala negativní účinky DDT. Šlo především o to, že se v přírodě hromadí, dostává se do organismů živočichů a vede k jejich degeneraci.
Pozdější výzkumu toxicitu DDT potvrdily. Dnes je jeho výroba zakázána, leč v některých asijských a afrických zemích se používá i v současnosti.
