Antropologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s kolegy z Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu a City University of New York zkoumali chůzi padesáti dospělých neobézních lidí.

Došli k závěru, že jedinci s vyšší tělesnou hmotností méně ohýbají dolní končetiny v kolenním kloubu, čímž pravděpodobně šetří energii a své kosti. .

„Během každého kroku ohýbáme krátce po došlapu kolenní kloub, čímž pomáháme plynule přenášet tíhu našeho těla z jedné končetiny na druhou,“ vysvětluje jeden ze spoluautorů výzkumu doktor Martin Hora. „Ohnutí kolenního kloubu však musí jistit svaly na přední straně stehna.

Bez jejich kontroly by se nám při každém došlapu podlamovala kolena a jen těžko bychom se ubránili pádu na zem. Takováto kontrola nicméně vyžaduje energii, a proto čím více budeme při chůzi kolenní a jiné klouby ohýbat, tím více energie nás bude chůze stát.

Ostatně každý si může porovnat jak namáhavé je chodit přikrčený ve srovnání s normální vzpřímenou chůzí. Ohýbání kloubů však vede vedle větší nákladnosti i k většímu namáhání kloubů a kostí.“.

Tyto zákonitosti platí nejen pro člověka, ale pro zvířata obecně. Nepřekvapí proto, že zvířata s větší hmotností, jako je například kůň nebo slon, ohýbají při chůzi a běhu klouby méně než zvířata drobnější, kupříkladu hlodavci – šetří tím energii a ulevují svým kloubům a kostem.

Zda lze obdobné úpravy stylu chůze nalézt i mezi různě velkými zástupci stejného druhu však nebylo až dodnes jasné. Ne, že by se na to vědci nesnažili přijít, ba právě naopak – studovány už v tomto směru byly kočkovité šelmy, sloni, paviáni a v neposlední řadě i člověk.

Předchozí výzkumy však nebraly v úvahu rychlost pohybu, pohlaví či délku končetin, které mají na míru ohýbání kloubů končetin také významný vliv. U člověka pak byla porovnávána především chůze normálních lidí s lidmi obézními, u nichž mohl být způsob chůze ovlivněn mimo jiné bolestmi nebo rozložením tuku v těle.

Teprve aktuální studie přináší přesvědčivý doklad toho, že hmotnost ovlivňuje při chůzi míru ohýbání kolene nezávisle na rychlosti, pohlaví a délce končetin.

„Pomocí modelování lidské chůze testovaného následně v laboratoři v New Yorku na živých lidech navíc naši antropologové doložili, že i mírné změny v ohybu kolene mají významný dopad na momenty v kolenním kloubu,“ prozradil Martin Hora.

Další výzkumy mohou navázáním na tyto výsledky probádat vlastní vliv míry ohybu kolene na spotřebu energie a na zatěžování kolenního kloubu a kostí, jež se v něm spojují. „Už dnes však můžeme s jistotou říci, že větší lidé chodí trochu jinak,“ řekl Martin Hora.