Ještě před několika lety určovaly tempo výzkumu v oboru léčebného klonování Spojené státy. „Teď hrajeme druhé housle. Králem je Hwang Woo-suk z university v Soulu,“ posteskl si biolog José Cibelli z Michigan State University.
Skromný vládce klonování
„Hwang sklízí úspěchy tam, kde Spojené státy vyklidily pozice, protože mu štědrá jihokorejská vláda umožnila vytvořit výkonnou klonovací továrnu. V jeho laboratoři pracuje armáda úzce specializovaných výzkumníků, kteří dohromady tvoří výrobní linku pracující často i 24 hodin denně“ tvrdí americký vědec.
Cibelliho výtky se týkají spíše morální než finanční podpory. Korejský tým totiž pracuje s ročním rozpočtem jen 200 tisíc dolarů. To je asi setina toho, co dostávají na srovnatelné projekty vědci v USA. Přesto Hwang světu terapeutického klonování bezkonkurenčně vládne.
Kmenové buňky „na míru“
V únoru 2004 vytvořila soulská „fabrika“ klonováním první lidská embrya a v květnu 2005 Hwang oznámil, že získal terapeutickým klonováním embryonální kmenové buňky „ušité na míru“ konkrétním pacientům – devíti lidem ochrnutým po úrazu páteře, šestiletému diabetikovi a dvouletému hošíkovi trpícímu dědičnou poruchou imunitní obrany.
Korejský expert zároveň zdůraznil, že ale v dohledné době k léčbě pacientů nepřistoupí. Před prvními zkouškami si chce být zcela jist bezpečností celého postupu. Jde například o to, aby se transplantované buňky nezvrhly v nádor. Buňky pacienta s dědičnou poruchou imunity by navíc musely nejprve projít „opravou“ poškozeného genu, protože získané embryonální kmenové buňky si nesou v dědičné informaci defekt vyvolávající chorobu.
Překvapivý úspěch
Odborníky šokovala vysoká úspěšnost, s jakou se Hwangovu týmu dařilo vytvářet pacientům jejich vlastní embryonální kmenové buňky. U některých mu stačilo k získání linie universálních buněk jedno jediné embryo. Přitom až doposud dosahoval Hwang při tvorbě lidských embryonálních kmenových buněk účinnosti kolem 0,5%.
„Je to průlom, v jaký jsem nedoufal ani za deset let,“ prohlásil americký biolog Gerald Schatten, který se pokusů Jihokorejců osobně účastnil.
Po technické stránce nepředvádějí Hwang a spol. nic převratného. K jejich úspěchu zřejmě významně přispělo to, co Hwang popisuje jako „pozitivní společenské klima“. Na rozdíl od amerických týmů nebyli totiž Korejci při terapeutickém klonování odkázáni na lidská vajíčka, jež zbyla ženám podrobujícím se léčbě neplodnosti. Vajíčka těchto žen mohou nést celou řadu defektů, které výsledky práce znehodnotí.
Jak se to dělá v Koreji?
Korejci si prostě dali do největších deníků inzerát, v kterém vyzvali zdravé mladé ženy k dobrovolnému darování vajíček. A neměli o nabídky nouzi. Mohli pracovat s vajíčky, která byla s vysokou pravděpodobností zcela zdravá. I to ale vyvolává obavy z porušení základních etických norem. Darují ženy vajíčka skutečně nezištné a dobrovolné? Nad Hwangen se vznáší podezření, že mezi dárkyněmi byly i laborantky z jeho „fabriky“, kterým „dobrovolné“ dárcovství jako jejich šéf „doporučil“.
