„Nikdo se nikdy nesetkal s kovovým vodíkem, protože nikdy dříve neexistoval na Zemi,“ řekl Isaac Silvera, fyzik z Harvard University, který se na objevu podílel. Podle jeho slov je přitom teoreticky možné použít kovový vodík například jako ultralehké, ale zároveň extrémně výkonné raketové palivo.
Předpovězen už ve 30. letech
V roce 1935 fyzici Eugene Wigner (1902 – 1995) a Hillard Bell Huntington (1910 – 1992) předpověděli, že vysoké tlaky kolem 25 GPa (asi 246 000krát více než je atmosférický tlak) by mohly přinutit normální vazby mezi pevnými atomy vodíku, aby se rozlámaly a umožnily elektronům pohyb.
Normální čirý materiál by se stal lesklým a měl by i další vlastnosti spojené s kovy včetně vodivosti elektrické energie.
Vyšší tlak než v zemském jádře
Vědci našli způsob, jak produkovat vyšší a vyšší tlaky, ale nikomu se nedařilo vyrobit tento nepolapitelný materiál. Problém byl v tom, jaký použít k dosažení tak vysokých tlaků materiál, protože i běžné diamanty v takových podmínkách praskaly.
Silvera a jeho postgraduální výzkumník Ranga Dias proto použili malé kovadliny ze syntetických diamantů, které lze vyrábět s dokonalou vnitřní strukturou, chemicky potažené oxidem hlinitým.
Celý systém byl ochlazen na teplotu kapalného helia, což je -269 stupňů Celsia. Následně diamantové kovadliny stiskly malý vzorek pevného vodíku silou 495 GPa, což je více, než jaký tlak byl objeven v zemském jádře.
Původně průhledné molekuly vodíku se zneprůhlednily a nakonec získaly kovový lesk. Testy potvrdily, že vyrobený materiál byl skutečně kovový.
