Noviny, které aktualizují své informace, jedna kniha do které se vejdou všechna literární či encyklopedická díla… Ne to není jen výplod fantazie, to už je skutečnost!
Knihy v klasické podobě zřejmě jen tak něco nezdolá, ale již se na světlo světa derou technologie, které se jim snaží konkurovat. Jednou z nich je princip takzvaného elektronického papíru, na němž se texty jednoduše načtou „samy“. Technologie jeho výroby je již dostatečně zpracována. a zvláště japonské společnosti, které se zabývají elektronikou, odvedly v tomto ohledu v posledním období obrovský kus práce. S jeho masovým využitím se tak dá počítat už v roce 2007.
Černá nebo bílá?
Výroba elektronického papíru je založena na dvou základních postupech. První pochází z roku 1975 z hlavy Nicka Sheridona, pracovníka výzkumného centra Xeroxu v americkém Palo Altu. Jeho principem je obrovské množství mikroskopických trubiček o průměru menším než 100 mikrometrů, které obsahují olej a nepatrné dipólově nabité kuličky z plastu. Ty jsou z jedné strany černé a z druhé bílé. Elektrický náboj poté rozhodne, jaká kulička má být směrem k displeji archu obrácena černou stranou a která stranou bílou. Podle toho pak na displeji vznikne zadaný obrazec. Tento postup získal později označení SmartPaper.
Technologie elektronického inkoustu je o něco mladší. Pochází z roku 1993 a jejím autorem je Joseph Jacobson z Massachusetts Institute of Technology. Jejím základem jsou technologie Xeroxu. I zde svou roli hrají dvoubarevné kuličky v olejovité kapalině, ale nejsou umístěny v miniaturních rourkách nýbrž v mikrokapslích. Náboj pak opět dává kuličkám povely, jakou pozici mají zaujmout.
Displej jako barevná knížka
Americká společnost E-Ink však jde ve svých nápadech ještě dál. Její výzkumníci potáhli černobílý displej barevným filtrem, díky kterému se každý pixel na ploše zobrazí ve třech základních barvách, zelené, modré a červené. Problémem této technologie je nízké rozlišení, ale i to by se v krátkém čase mělo zlepšit.
Jádro moderního elektronického papíru tvoří displej, který je poskládán čtvercovou mřížkou dělených tenkých vrstev. Základní vrstva je silná pouhých 25 mikrometrů a obsahuje tranzistory z organických materiálů. Následující vrstvu tvoří malé kuličky s dipólově nabitými dvoubarevnými částicemi, které jsou umístěny nad tranzistory. Každý řídí vždy jednu kapsli. Samotný prohlížeč pak má vizáž skutečné knihy a váží méně než 300 gramů, což je srovnatelné s klasickou knížkou, která má okolo 150 stran.
K čemu energii?
V dubnu 2004 byl po letech výzkumu elektronický papír konečně uveden do života. Japonská společnost Sony tehdy představila mobilní prohlížeč elektronických knih LIBRIé EBR-1000EP. Jeho displej je velmi podobný papíru skutečnému. Ostatně, to je trend u všech společností, které se výrobou elektronického papíru zabývají.
Pokud se díváte na potištěný papír, text na něm si můžete přečíst díky odraženému světlu. Stejně to funguje i u prohlížečů elektronických knih. Díky tomu je možné, narozdíl od normálních displejů, číst text z jakéhokoliv úhlu a dokonce i za zhoršených světelných podmínek. Obě možnosti klasický displej nenabízí, samozřejmě za předpokladu, že není podsvícen. Rozlišení prvních prohlížečů se pohybovalo okolo 170 pixelů a od té doby se stále zvyšuje.
Spotřeba energie je přitom opravdu minimální. Vlastně k ní dochází jen v tom případě, když se stránka aktualizuje a načítá. Statický obraz přísun energie nepotřebuje vůbec. Se čtyřmi alkalickými AAA články dokázal LIBRIé zobrazit až 10 000 stránek a během dvou let se u dalších verzí prohlížečů vyšplhalo toto číslo do statisíců.
Přijdou sazeči o práci?
Elektronický papír se však nemusí nutně využívat jen pro knihy. Představte si, že si ráno koupíte podle svého zvyku noviny, ve kterých místo statických fotografií budou pohyblivé obrázky. Fikce? Sci-fi? Kupodivu ne. Japonská společnost Fujitsu již takovou technologii ve svých výzkumných centrech delší dobu testuje. A nejen to. Její uvedení na trh se plánuje již na příští rok.
Pokud se v dohledné době sníží cena elektronického papíru, a ekonomové s tímto trendem počítají, pracovníci tiskáren začnou mít starosti. Noviny vybavené podobnou technologií mohou být interaktivní, své lokální zpravodajství mohou měnit podle oblasti, kde se jejich čtenář zrovna nachází. Předpověď počasí či hlášení o dopravní situaci zde budou samozřejmostí.
Nejedná se však jen o noviny. Budoucnost elektronického papíru pokukuje i po informačních tabulích, displejích hodin nebo dopravních značkách. A zejména reklamní agentury se na rozšíření této technologie velice těší. Dá se předpokládat, že elektronické reklamní panely na nás nejspíš budou číhat na každém kroku.
Tenčí a ještě tenčí
Vývoj v této oblasti nabral na tempu, a tak loni v listopadu předvedla společnost E-Ink další typ elektronického papíru, který vynáší další trumfy. Je silný jen 300 mikrometrů a energii získává z aktivní matrice složené z tenoučkých vrstev polovodičových tranzistorů. Pro ně se vžila zkratka TFT z anglického thin-film transistors. U tohoto nového typu je TFT položeno na fólii, která je tenká pouhých 100 mikrometrů. Podle expertů najde tento papír uplatnění především v e-knihách a zahájení jeho výroby ve velkém je plánováno rovněž na příští rok.
Prim v této oblasti sice stále hrají japonské firmy, ale ani Evropané se nechtějí nechat zahanbit. Zvláště nizozemský koncern Phillips se ve spolupráci s japonskými společnostmi podílí na dalším vývoji elektronického papíru, takže i na starém kontinentu se brzy můžeme dočkat elektronických knih či novin. Podle některých odhadů je to otázka tří až pěti let. Třeba se pak v trafice staneme svědky toho, že zákazník požádá o elektronický výtisk časopisu 21. STOLETÍ.
Klasický papír
Historicky je vznik prvního papíru obvykle datován na přelom 1. a 2. století. Číňané tehdy vyráběli papír z konopí, které nechali nasáknout vodou a poté jej postupně drtili. Do vzniklé směsi přidávali bělidlo a škrob a poté to vše přelili do sít, lemovaných bambusovými větvemi. Po vyschnutí archy papíru ze síta sejmuli a dosoušeli.
V současnosti se klasický papír vyrábí z vláknitých surovin typu buničiny nebo dřevěné drti. Při výrobě jemných papírů pro bankovky nebo cigarety se používá hadrovina.
Dá se i ohýbat
Barevný elektronický papír se bude vyrábět v nejrůznějších velikostech, od běžného formátu A4 až po archy na billboardy. Dá dokonce i ohýbat, aniž by obraz či text na něm jakkoli utrpěl. Odborníci z firmy Fujitsu předpokládají, že za několik málo let by měl nahradit běžný papír ve všech jeho formách.
Posledně zobrazený text či obraz si displeje dovedou zapamatovat i po vypnutí, a jsou proto energeticky nenáročné.