Domů     Technika
NAŠE MOZKY VE SVĚTĚ
21.stoleti 17.2.2006

Ani pro naše vědce již dnes prakticky neexistují hranice. Proto se s nimi můžeme setkat na špičkových vědeckých pracovištích celého světa. V této nové rubrice se za některými z nich na jejich současná působiště podíváme. Dnes 21. STOLETÍ navštívilo ve Stuttgartu Ing. Jiřího Čecha.Ani pro naše vědce již dnes prakticky neexistují hranice. Proto se s nimi můžeme setkat na špičkových vědeckých pracovištích celého světa. V této nové rubrice se za některými z nich na jejich současná působiště podíváme. Dnes 21. STOLETÍ navštívilo ve Stuttgartu Ing. Jiřího Čecha.

Kdo je Ing. Jiří Čech?
V německém Max Planck Institutu ve Stuttgartu, ve skupině prof. Klause von Klitzinga, nositele Nobelovy ceny za fyziku (1985), pracuje již více než 3 roky mladý vědec Ing. Jiří Čech.
Do světoznámého německého vědeckého centra přišel v roce 2002, krátce po absolvování fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice. Tam poprvé „přičichl“ k nanotrubkám.
Jako hostující vědec již krátce pracoval i ve Steacie Institute for Molecular Sciences v kanadské Ottawě a posléze i v Yangtze Nanomaterials v čínské Šanghaji. 
Ve skupině prof. Klause von Klitzinga,, která má v „pracovní náplni“ nanotrubky a molekulární elektroniku, dnes spolu s ním pracuje 15 vědců z 10 zemí (z Ruska, Finska, Turecka, Polska, Slovenska, Koreje, Číny, Tajwanu…). „Zabývám se zde výzkumem přípravy a charakterizace uhlíkových nanotub“ řekl 21. STOLETÍ Jiří Čech.
Z jeho zaujetí výzkumem je zcela zřejmé, že titul PhD. není tím hlavním důvodem jeho zdejšího postgraduálního studia. Podstatné jsou pro něj výsledky! „Nikdo mě zde neúkoluje a za čas věnovaný výzkumu jsem zodpovědný především sám sobě,“ dodává.

50 000krát tenčí než lidský vlas!

Uhlík nás stále udivuje tím, jaké rozdílné vlastnosti může mít. Od prostého grafitu (tuhy) přes diamanty, nanopěnu (síť uhlíkových trubiček dlouhých pouze několik nanometrů) a fullereny (uhlíková molekula ve tvaru kopacího míče) se dostáváme k nanotrubkám. A z těch opět vytvoříme něco, co je tvrdší než diamant. Stále se jedná o jeden druh atomu, ale pokaždé je to navenek něco zcela jiného. Příroda si pro nás schovává ještě hodně tajemství.

Úžasný materiál budoucnosti
Jednovrstvé uhlíkové nanotuby (SWCNT) udivují již od svého objevu v roce 1991 řadu vědců z celé palety oborů. Jejich unikátní mechanické vlastnosti, které jsou o několik řádů lepší než u nejlepších ocelí (mechanická pevnost 50 až 100krať vyšší) je předurčují jako materiál pro konstrukci extrémně lehkých a odolných kompozitů budoucnosti. Zároveň ovšem fascinují řadu fyziků, neboť se mohou chovat buď jako vodiče i jako polovodiče. Přitom jsou velmi dobře tepelně vodivé, chemicky odolné a v neposlední řadě se svými typickými rozměry (délka v řádu mikronů a průměr jen 0,8 – 1,8 nm ) řadí mezi „chladné vysilatele“ elektronů ať již pro účely generování rentgenového svazku či pro ultraploché, vysoce svítivé displeje.  „Zároveň je zde ovšem řada problémů které musíme před komercializaci zcela nové generace materiálů vyřešit“ doplňuje Jiří Čech.

Jak vypadá mikroskopická trubka?
Nano značí jednu miliardtinu, nanometr je pak jednotka vhodná pro měření vzdálenosti mezi atomy. Nanotechnologie jsou tedy činnosti, vedoucí k přípravě materiálu a zařízení takřka atom po atomu.
A co jsou zač ty nanotrubky? Můžete si je představit jako do trubky stočenou šestiúhelníkovou síť, připomínající např. plástev včelího vosku. V každém rohu šestiúhelníku je atom uhlíku a to vše je přiměřeně zmenšeno tak, aby výsledek měl v průměru pár nanometrů (přibližně 50 000krát tenčí než lidský vlas) a na délku pár mikrometrů.
Mohou vést elektrický proud jako měď, a teplo jako diamant. Nikdy předtím nebyl k dispozici lepší materiál, a dost pravděpodobně ani nikdy v budoucnu už lepší materiál nepřipravíme.

K čemu to je?
Dnes je už známo mnoho velmi zajímavých vlastnosti nanotrubek a dá se tak předpokládat, že tyto miniaturní roury budeme za pár let nacházet všude. Možnosti použití „nanotubes“ se někdy zdají až pohádkové.
Nejpohádkovějšímu použití nanotrubek brání to, že je nedokážeme vytvořit dostatečně dlouhé. Jejich pevnost je totiž tak velká, že by z nich bylo možné sestrojit lano vesmírného výtahu, které by uneslo nejen samo sebe, ale ještě bychom se na něm mohli vyvážet na oběžnou dráhu. 
Velmi slibný je pokrok ve výzkumu jejich elektrického chování. Ukázalo se totiž, že některé nanotrubky se mohou chovat i jako polovodiče. To otevřelo cestu ku kvantovým či molekulárním tranzistorům. Tým z technické univerzity v holandském Delftu například již z těchto čistě uhlíkatých nanotrubek sestrojil  molekulární tranzistor, fungující i za pokojové teploty. To otevírá cestu k molekulové elektronice, umožňující další pronikavou miniaturizaci výpočetní techniky a tak i další podstatně zvýšení rychlosti počítačů.
Objevily se zprávy, že se nanotrubky již objevily v křemíkovém obvodu a díky anténám s nanotrubkami se taky nejspíš dočkáme mnohem lepšího signálu v telefonech, televizích …  Nanotrubky mohou změnit i oblast úschovy energie a vést k rozvoji alternativních pohonů vozidel založených na vodíku.
Vědci dnes již například pracují na využití uhlíkových nanotrubek pro výrobu ultraodolných vláken, třeba pro neprůstřelné vesty. 
„Ročně se dnes ve světě spotřebuje neuvěřitelných cca 100 tun nanotub, např. v akumulátorech mobilních telefonů a notebooků – prodlužují životnost“ prozradil nám Jiří Čech. „ A spotřeba určitě nadále poroste!“

Sympatický vedlejší produkt
Jednovrstvé uhlíkové „nanotuby“ lze připravit řadou metod, jimiž také získáme  nanotrubky různé kvality. Běžně se používá syntézy v elektrickém oblouku mezi uhlíkovými elektrodami v inertní (netečné) atmosféře. „Tato metoda původně sloužila k výrobě sférických fullerenů (uhlíková molekula ve tvaru kopacího míče), kde za určitých podmínek byly jedním z vedlejších produktů vícevrstvé nanotuby (MWCNT). Přidáním kovových katalyzátorů (Y, Ni, Co, Fe) se podařilo připravit i jednovrstvé nanotuby“, vysvětluje Jiří Čech.
Pro výrobu se v současnosti nejčastěji používá generátoru (cca 100A, napětí mezi elektrodami je 25 – 35V). Jako inertní plyn slouží helium při tlaku okolo 600 mbar. Katalyzátor je přitom zpravidla umístěn v dutině, vyvrtané v ose grafitové anody.

Pod palbou laseru
Další používanou metodou je odpařováni směsi grafitu a kovových katalyzátorů paprskem pulsního laseru. Celá taková operace probíhá v trubkové peci při teplotách okolo 1200°C. Zpravidla se používá dvou velmi krátkých pulsů s odstupem v desítkách nanosekund. Opět se přitom pracuje v proudu inertního plynu, kterým bývá nejčastěji argon. Vznikající materiál s vysokým podílem SWCNT se zachycuje na chladiči na konci pece. 
„Kvalita takto připravených nanotub je vyšší než u jiných metod, jejich použití je však limitováno relativně vysokou cenou (cca 1000 EUR/g) a nemožností produkce větších než gramových  množství“, říká Jiří Čech ve chvíli, kdy právě u takového zařízení stojíme. 
V současné době se vědci snaží nahradit laserové pulsy jiným dostupnějším zdrojem energie.  Proběhly již pokusy ve sluneční peci a testuje se i možnost nahradit laser jiskrovým výbojem.

Jen tam kde chceme…
Třetí, nejrozšířenější metodou přípravy nanotrubek je pyrolýza (tepelný rozklad látek) či takzvaná chemická depozice z par (CVD). Při ní se na kovovém katalyzátoru, působením vysokých teplot v trubkovém reaktoru, rozkládají sloučeniny uhlíku (CO nebo uhlovodíky). Jako nosný plyn je opět používán netečný plyn, často ve směsi s vodíkem. Kvalita takto získaných nanotrubek je sice poměrně nízká (obsahují značné množství defektů), ale jsou relativně levnější a dostupnější. Další výhodou je možnost naneseni katalyzátoru, například mikrotiskem čí litograficky, jen na požadovaná místa. Nanotrubky pak rostou jen tam, kde chceme!

Související články
Technika Zajímavosti 20.11.2026
Německý automobilový trh prochází výraznou proměnou. V říjnu 2026 se tam nově registrovalo 94 086 čistě elektrických osobních automobilů. Meziročně to představuje nárůst o 79,5 procenta a podíl na celkovém trhu dosáhl 37 procent. Ještě zajímavější je srovnání s tradičními pohony: benzinových aut přibylo 38 516 a dieselových 23 882. Elektromobily tak obě kategorie dohromady […]
Technika Vesmír 19.11.2026
Zapomeňte na obří rakety, odpalovací rampy a kosmodromy. Český projekt NEBESA chce dostat náklad na hranici vesmíru pomocí bezpilotního letounu, který odstartuje z běžného letiště a po splnění mise se na něj zase vrátí. Dosáhnout má rychlosti přes 4300 kilometrů za hodinu a vystoupat do výšky až 110 kilometrů. Pokud se ambiciózní plány podaří uskutečnit, […]
Technika Zajímavosti 13.11.2026
Elektromobil dokáže na dálnici uhánět stejně rychle jako vůz se spalovacím motorem. Jenže každé sešlápnutí akcelerátoru navíc se projeví na spotřebě, dojezdu i počtu nabíjecích zastávek. U nového Subaru Solterra jsme si proto položili jednoduchou otázku: Jak rychle jet, aby cesta dlouhá tisíc kilometrů zabrala co nejméně času? Odpověď překvapivě neleží ani u dálniční stovky, […]
Technika 13.11.2026
Když máte vlastní fotovoltaickou elektrárnu, nabízí se celkem jednoduchá úvaha: proč neukládat co nejvíce vyrobené elektřiny do baterie? Zvlášť když přebytky dodávané do distribuční sítě vykupují obchodníci často za poměrně nízké ceny. Nebylo by výhodnější pořídit si větší úložiště, schovat do něj co nejvíce energie a využít ji později, když ji sami potřebujete?   Na […]
Technika Vesmír 12.11.2026
Představte si, že se blíží půlnoc, hodiny ukazují 23:59:59 a místo očekávaného nového dne se na okamžik zastaví. Přesně to se občas děje. Vědci totiž musí napravovat drobné nepřesnosti v otáčení Země a přidávat do světového času jednu sekundu navíc. Této zvláštnosti se říká přestupná sekunda. Její dny jsou ale sečteny. Od května 2027 začne […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Víly z fotografií. V jejich existenci uvěřil i slavný spisovatel
enigmaplus.cz
Víly z fotografií. V jejich existenci uvěřil i slavný spisovatel
Vypadaly jako důkaz, že za zahradním plotem skutečně žijí drobné okřídlené bytosti. Pět fotografií z anglické vesnice Cottingley na začátku 20. století poblázní veřejnost a přesvědčí dokonce i Arthura
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Kdo zanechal vlas? Kriminalisté z něj dokážou vyčíst víc, než byste čekali
epochaplus.cz
Kdo zanechal vlas? Kriminalisté z něj dokážou vyčíst víc, než byste čekali
Stačí jediný vlas na polštáři, na oblečení nebo na podlaze a kriminalisté zbystří. Nenápadný kousek lidského těla totiž může prozradit, zda pochází od člověka, nebo zvířete, z jaké části těla se uvolnil a zda prošel chemickým ošetřením. Cesta vlasu z obyčejného smetí mezi důkazy přitom začíná už v 19. století. Někdy vede až k překvapivému
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz