K těmto závěrům dospěli na základě zkoumání mořských sedimentů z tzv. teplotního maxima, které nastalo před přibližně 56 miliony lety v období eocénu. Tehdejší prudký nárůst koncentrace oxidu uhličitého podle všeho způsobila srážka s kometou, několik silných erupcí a skleníkový efekt podle všeho zhoršilo i uvolňování metanu, který je ještě horší skleníkový plyn než oxid uhličitý, z mořského dna.
V tomto geologicky krátkém období se povrchová teplota oceánů zvýšila o pět stupňů, což výrazně ovlivnilo tehdejší život.
Podle vědců rostly teploty během termálního maxima asi 4 tisíce let. Do ovzduší se tehdy dostávalo 0,6 až 1,1 miliardy tun oxidu uhličitého ročně. To je mnohem méně než dnes, kdy lidstvo každý rok vyprodukuje přibližně 40 miliard tun oxidu uhličitého.
„Termální maximum mělo všechny rysy současného oteplování. Kromě jedné věci. Celý proces byl oproti tomu, co se děje dnes, mnohem pomalejší,“ podotkl spoluautor studie Andy Ridgwell.
