Britsko-americký vědecký tým k rozřešení této záhady použil počítačovou simulaci plesiosaura Meyerasaurus victor, který žil před 183 – 180 miliony lety, a dorůstal délky 3,35 metru. Vědcům k tomu pomohla jeho téměř kompletní kostra, která byla nalezena ve středním Německu.

Výzkumníci zjistili, že nejefektivnějším způsobem plavání pro plesiosaura by bylo mávání předních ploutví v podvodním letu, jako to dělají například tučňáci. Simulace překvapivě ukázala, že zapojení zadních ploutví by podstatně nezvýšilo jejich dopřednou rychlost.

Místo toho plesiosauři pravděpodobně používali zadní ploutve pro manévrování a udržování stability.

„Plavání plesiosaurů zůstávalo záhadou po téměř 200 let, takže bylo vzrušující vidět ožívat plesiosaura na obrazovce počítače,“ řekl paleontolog Adam Smith z britského Nottingham Natural History Museum, který se na studii podílel.

„Naše výsledky ukazují, že přední končetiny poskytují hnací sílu pro pohon plesiosaura, zatímco zadní končetiny jsou více pasivní,“ dodal.