Již několik staletí si historikové lámou hlavy nad polohou klíčové pevnosti českých dějin. Stejně tak je zaměstnává i skutečná identita mocného knížete Sáma, o němž nevíme prakticky nic. Kroniky sice dokládají existenci obou, ale o jejich osudech mlčí. Nedávné výzkumy však nabízejí nové odpovědi!
Hlavní historická data prvního státního slovanského útvaru na českém území, Sámovy říše, jsou známa. Roku 623 prokazal Sámo své schopnosti v boji Slovanů /Vinidů/ proti kořistnickým nájezdům Avarů a porazil je.
O osm let později, tedy roku 631, se Sámo, nyní už panovník a vůdce slovanských kmenů, dostal do křížku s franckým králem Dagobertem I. a uštědřil mu drtivou porážku v bitvě u dosud nelokalizovaného a tudíž značně záhadného hradu Wogastisburgu.
V roce 659 Sámo umírá, jeho říše se pravděpodobně rozpadá a o Slovanech v České kotlině chybějí zprávy dalších 170 let až do doby Velké Moravy.
Kdo byl Sámo?
O Sámovi dnes vlastně víme jen díky tzv. Fredegarově kronice, kde je zmiňován jakýsi francký kupec Sámo v souvislosti s konfliktem s králem Dagobertem I. z rodu Merovejců. Ve zmíněné kronice se lze dočíst tuto krátkou zprávu o Sámově identitě:
„Ve čtyřicátém roce panování Chlotarova shromáždil muž jménem Sámo, původem Frank z kraje senonského, větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Vinidové.“
Jak je patrné, tzv. Fredegar nám toho o Sámovi neříká skutečně mnoho. Víme, že Sámo byl kupec z kraje senonského ((okolí francouzského města Sens, ležícího jihovýchodně od Paříže), který vedl družinu kupců za obchodem do země Slovanů. Zde se Sámo postavil na stranu domácích Slovanů v boji proti Avarům, jejichž stát, avarský kaganát (kagan = král) byl v té době druhou nejsilnější velmocí středu Evropy, a krátce na to byl za své zásluhy zvolen knížetem Čechů (kronika hovoří o králi). Více o Sámově minulosti bohužel nevíme, a tak samozřejmě zůstává velký prostor pro nejrůznější hypotézy.
Stál u zrodu prvního českého státu Kelt?
Jakého původu Sámo byl? Zdá se, že nejvíce může napovědět jeho jméno a rodný kraj. Bylo by chybou domnívat se, že jméno Sámo je slovanského původu a je odvozeno např. ze slova „sám“ či podobně, stejně jako nejde o formu starozákonního jména „Samuel“. V úvahu by připadala snad jen možnost, že jde o slovanský panovnický titul ve smyslu „sám“, což by znamenalo asi tolik, co „pán“ či „samovládce“.
Novější, dogmaty nezatížená bádání dokazují, že nejpravděpodobnější variantou se zdá být keltský původ jména. Jméno Sámo bylo totiž poměrně rozšířené keltské jméno na území dnešní Francie. Rovněž fakt, že Sámo byl francký kupec, nemusí nutně znamenat, že byl původem Frank, tedy Germán. Je známo, že během období, kterému dnes říkáme stěhování národů, přišly do keltské, avšak silně romanizované Gallie germánské kmeny. Mezi nimi později vynikl méně významný kmen Franků a dále pak Burgundů i jiných, kteří si podmanily původní obyvatelstvo a ovládly zemi. Pak se tedy mluvilo o všech obyvatelích jako o Francích bez rozdílu.
Vzhledem ke kupcovu jménu a skutečnosti, že pocházel z kraje Senonů, což byl silný a mocný keltský kmen s hlavním městem Agedincum /dnes Sens/, o němž se zmiňuje i Gaius Julius César ve svých „Zápiscích o válce galské“, se šance na Sámovo keltství zvyšuje.
Většina obyvatel západní části Franské říše, dnešní Francie, byla galořímská a jen malá vládnoucí část byli germánští Frankové. Vše tedy nasvědčuje tomu, že u zrodu prvního českého státu a jeho vedení stál všemi mastmi mazaný a odvážný Kelt.
Dagobertova trestná výprava
Celý konflikt mezi Dagobertem a Sámem, jemuž v podstatě vděčíme za zprávy o Sámově říši, vypukl nepříjemným incidentem, když byla Slovany pobita francká kupecká karavana, putující do nitra Sámovy říše. Tato událost se stala záminkou pro krále Dagoberta podrobit si Sámův lid, oslabit jeho vliv, který se neomezoval zdaleka jen na českou kotlinu, a donutit ho k poddanství. I když Sámo navrhoval řešení této záležitosti mírovou cestou, nedostal příležitost. Král Dagobert vytáhl s velkým vojskem, se kterým ve třech proudech vtrhl do Sámova slovanského impéria.
Součástí Dagobertovy trestné výpravy byly i jednotky Langobardů a Alamanů, které tvořily předvoj hlavní armády. Tyto oddíly sice zvítězily v menších potyčkách, ale jejich vítězství nedokázala ovlivnit blížící se Dagobertovu porážku. Když hlavní armáda vtrhla na Sámovo území, byla nucena zničit významný pohraniční hrad Wogastisburg se silnou posádkou vedenou Sámem. Nebylo totiž myslitelné, aby si v zádech nechala tak velkou hrozbu. Po tři dny byl Wogastisburg obléhán. Za tu dobu byl pobit velký počet Dagobertových vojáků a celá armáda byla nakonec donucena k rychlému ústupu. Kronika to popisuje takto:
„Je tu mečem pobit velký počet lidí z Dagobertova vojska a potom davše se na útěk zanechají tam všechny stany i věci, které s sebou měli, a navrátí se do svých sídel.“
Kde hledat pohraniční hrad?
Pro lokalizaci Wogastisburgu je nutné znát hranice Sámovy říše. Většina historiků i archeologů se shoduje na tom, že její centrum bylo na jižní Moravě, s hradisky v Mikulčicích, Olomouci a na jiných lokalitách. Vzhledem k častým konfliktům mezi Slovany a obyvateli východní části Francké říše z Durynska se dá předpokládat, že západní hranice byla přibližně podobná jako ji známe dnes. Přesně se však určit nedá.
O Wogastisburgu tedy víme co to bylo i co se tam odehrálo. Chybí nám pouze údaj o tom, kde se hradiště nacházelo. Nalézt místo slavné bitvy se pokoušel už František Palacký, který Wogastisburg situoval do okolí Domažlic. Vycházel přitom z faktu, že zde vedla významná obchodní cesta.
Augustin Sedláček (1843-1926), rovněž významný historik, vyslovil domněnku, že Wogastisburg mohl ležet na západě či severozápadě Čech. Usuzoval tak podle existence obchodní cesty vedoucí údolím řeky Ohře, kterou mohl využít i král Dagobert. Roku 1882 vystoupil se závěrem, že Wogastisburg ležel na kopci Úhošť v blízkosti Kadaně, ale archeologické nálezy vypovídaly o opaku. To ovšem neznamená, že toto přibližné určení polohy bylo zcela chybné…
Od Vídně zpět k Ohři
V následujících letech byla záhadná pevnost hledána až v okolí Bratislavy i Vídně, Tuhošti a Mikulčic či na vrchu Hostýnu a nadějně vypadalo i pátrání na severozápad od našich hranic v Německu, ale vše bezvýsledně.
Podle dosavadních poznatků sousedila Sámova říše skutečně s již zmíněným Durynskem, které se rozkládalo na západ od českého území, což nás opět přivádí k tezi Augustina Sedláčka, že pohraniční hrad Wogastisburg přece jen mohl ležet při řece Ohři.
Je namístě také připomenout, že Wogastisburg nebyl klasickým kamenným hradem jaké známe dnes, ale že šlo o jedno z dřevěných hradišť 7. století, která byla často budována na základech starších keltských oppid (opevněných výšinných sídlišť). Kamenné nedobytné pevnosti typu Bezděz, či Kokořín se začaly stavět až mnohem později, během 13. století.
Tady se bojovalo!
Zatím nejnovější lokalitou, o které se vážné uvažuje jako o možném místě, kde mohl stát slavný Wogastisburg, je čedičový vrch Rubín u Podbořan v Poohří. Na Rubínu bylo totiž doloženo opevnění již ze starší doby bronzové. Poslední výzkumy však jasně prokázaly i slovanské osídlení od 7. do 10. století.
Teorie se opírá o fakt, že Poohřím vedla již zmíněná významná obchodní stezka. Hovoří pro ni i výzkumy Josefa Bubeníka, našeho současného předního odborníka na dějiny osídlení. Při archeologických výzkumech bylo na této lokalitě odkryto poměrně rozsáhlé hradiště s četnými nálezy avarského původu, především ostruh, kování opasků a úlomků zbraní i předmětů, které patřily válečnické aristokracii. Dá se proto tušit, že jde o fragmenty z výzbroje Sámovy armády, jež se tu střetla s vojskem krále Dagoberta.
Bohužel, jistota není stoprocentní a tak se stále čeká na ten klíčový objev, který by do případu vnesl konečně více světla.
Více se dozvíte:
Josef Bubeník: Rubín. Souhrn objevů z období raného středověku, Muzejní a vlastivědné práce 30, 1992, s. 145-155
Bubeník: K opevnění vrchu Rubínu u Podbořan v době hradištní, Archeologické rozhledy 47, 1995, s. 128-151
Lutovský, Profantová: Sámova říše, Praha 1995
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy, Praha 2001
Fredegarova kronika
Fredegar je autor latinsky psané burgundské kroniky z druhé poloviny 7. století (Kroniky tak řečeného Fredegara Scholastika knihy čtyři/Chronicarum quae dicuntur Fredegarii Scholastici libri IV). Sestává ze dvou částí: První část je kompilací starších kronikářských děl, druhá popisuje události ve francké říši v letech 584 – 642/643.
Identita autora není jistá, jméno Fredegar se objevuje teprve v opisech ze 16. století.
Dagobertova vláda ve Franské říši
Dagobert se narodil asi v roce 608. Byl synem Chlothara II., který vládl po jedno desetiletí sám nad celým územím franské říše a roku 622 se rozhodl dosadit svého syna Dagoberta. Nevládl nad územím západně od Arden a Vogéz, též části Akvitánie a Provence mu nebyly podřízeny.
Když roku 628 zemřel jeho otec a Dagobert se stal vládcem v celé říši, za své sídlo si zvolil Paříž.
Na východě musel čelit Slovanům, Avarům a Bulharům. Neúspěšně bojoval proti Slovanům, které vedl franský kupec Sámo. Dále neúspěšně bojoval proti Durynkům a Sasům. Za jeho jediný vnější úspěch lze považovat zásah proti Vizigótům na západě.
Po úspěšných bojích proti Baskům a podmanění Bretonců Dagobert 19. ledna 638 zemřel.
