Vypadá to jako hra na policajty a zloděje. Hudební fandové se snaží z internetu stáhnout co nejvíce skladeb zdarma, vydavatelé a producenti se jim v tom snaží všemožně zabraňovat.
Internet dělá ze světa jednu ohromnou globální vesnici. A taková obrovská vesnice je přímo předurčena k lumpárnám všeho druhu. I když, stahování hudby, chráněné autorskými právy, z internetu je sice nelegální, je to až zas taková lotrovina? Samozřejmě za předpokladu, že nějaký podnikavec si na koleně neotevře své vlastní vydavatelství.
Leckterý hudební fanoušek celkem oprávněně žehrá na to, že hudební nosiče jsou předražené. Hudební CD, která stojí okolo pěti set korun nejsou žádnou výjimkou. Takže takový hudbymilovný student, který má tradičně hluboko do kapsy, bude jistě hledat jiné a levnější cestičky, jak se k nahrávkám svého oblíbeného interpreta dostat.
Stahovat se dá všechno!
Říká se, že na internetu lze sehnat vše a něco pravdy na tom bude. Muzika samozřejmě není výjimkou. Jakmile se internet začal rozšiřovat mezi širokou veřejnost, jeho uživatelé si velmi záhy začali vyměňovat své hudební soubory. Některým interpretům tento výměnný obchod přinesl dokonce i větší popularitu.
Doslova fenoménem druhé poloviny 90. let minulého století se stal program Napster. Ten umožňoval uživatelům stahovat obrovské množství hudby všech možných i nemožných žánrů zdarma. Ale nejen hudby, například i počítačových her nebo filmů.
Stejnou popularitu získal i program Direct Connect (DC++). Ten umožňoval chatování, výměnu souborů a tím pádem i stahování všeho dostupného. Ikony zde ukazují, jak vypadá fronta ke stahování, zdali už je dokončené nebo počet slotů (počet uživatelů, kteří mohou ode mne stahovat). Dále je zde znázorněno i dokončené odesílání a program obsahuje i tzv. hledacího špiona. Ten zobrazuje to, po čem ostatní uživatelé momentálně nejvíce dychtí. U tohoto programu se „nasává“ přímo z počítačů ostatních uživatelů. Člověk sedící někde v Austrálii tak může stahovat z mého počítače, který mám třeba kdesi na šumavské chalupě.
Světová válka právníků
Na bezbřehém vyměňování hudby ale tratili hudební producenti a velké nahrávací společnosti. Ty hledaly cestu, která by stahování hudby z internetu zabránila, protože prodej běžných nosičů po celém světě postupně klesal. A zde právě začala ona zmíněná hra na zloděje a policajty. Hudební společnosti podaly několik vln žalob, které nelegálnímu stahování měly zabránit nebo ho alespoň výrazně omezit. Právníci vytušili svou příležitost a „zloději“ se ocitli v úzkých. V roce 2001 byla zakázána i činnost Napsteru. Ten se sice později na scéně objevil znovu, ale v poněkud pozměněné formě. Od roku 2003 bylo proti nelegálnímu stahování provedeno téměř 15 000 zákroků.
Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) si nebrala servítky. „Ten, kdo si myslí, že může krást hudbu po tom všem vzdělávání a po všech těch kampaních, které jsme připravili, myslí jako dinosaurus,“ prohlásil šéf IFPI John Kennedy. Podle IFPI se nejčastěji vedou spory s muži od dvaceti do třiceti let, kteří obvykle zaplatí pokutu okolo 3000 dolarů, tedy něco málo přes 70 000 korun. Což tedy rozhodně není levná záležitost. Soudní spory se vedly po celém světě, v USA, v Německu, Finsku, Japonsku, ve Francii a dokonce i na Islandu.
Stahujte, ale zaplaťte!
Nakonec vítězí všichni, internet i hudební společnosti. Stahování hudby se totiž postupně legalizuje a uživatelé internetu ji mají možnost stahovat například díky servisům iTunes nebo Napster. Ten například nabízí svým předplatitelům neomezený poslech nahrávek, pokud zaplatí měsíčně necelých 10 dolarů. Pokud si však chce uživatel hudbu stáhnout do svého mp3 přehrávače, musí zaplatit již 15 dolarů za měsíc. Napster dokonce velkou kampaní ohlásil návrat ke svým kořenům a nabídl úctyhodné dva miliony nahrávek ke stažení zdarma. Realita však byla trochu jiná. Člověk lačnící po hudbě si konkrétní nahrávku mohl na svém počítači poslechnout pouze pětkrát a to ještě pokud žije na území USA. Takže například pro Čechy a Slováky je tato služba nedostupná.
Společnost Apple, která provozuje síť iTunes, prodává ve Spojených státech jednu skladbu za 99 centů a v Británii za 79 pencí. Na síti sice nikterak nevydělává, ale díky ní se popularizuje její přehrávač iPod.
Zdarma nebo za peníze?
V Kanadě nebo v Nizozemsku se vydali trochu jinou cestou. Zde je možné využívat staženou hudbu k soukromým účelům. Peníze za autorská práva zde odvádějí internetoví provideři.
Další možností je i ta, kterou zvolila legenda berlínské hudební scény, skupina Einstürzende Neubauten. Ta nabízí nahrávky ke stažení přímo na svých internetových stránkách s tím, že ne hudba, ale stránky jsou za poplatek. Podobnou cestou se vydaly i mnohé začínající skupiny, které však své nahrávky nabízejí z pochopitelných důvodů zdarma.
Možnost předplaceného stahování hudby je využívána stále častěji. Jen za polovinu loňského roku bylo takto staženo 180 milionů nahrávek. Přitom za celý rok 2004 jich bylo „jen“ 158 milionů.
Ani uživatelé internetu nespí
Na úbytě ovšem nezahynulo ani bezplatné stahování. Vedle zmíněných začínajících interpretů jsou zajímavou možností i FTP (File Transfer Protocol) servery (FTP je protokol, určený pro přenos souborů mezi počítači, na kterých mohou běžet i velmi rozdílné operační systémy). Na ty se vejde ohromné množství informací a dat.
Nespí však ani uživatelé internetu, ba spíše naopak. Ti dokážou v džungli paragrafů a hlídačů vysekávat stále nové pěšinky, které jim umožňují vyhnout se všem nástrahám a pastím.
Co je Torrent?
Je to soubor, který obsahuje informace nezbytné ke stahování pomocí programu BitTorrent. Soubor (většinou s příponou .torrent) má v sobě uloženy především tyto údaje:
• název stahovaného souboru
• velikost
• hash* všech bloků, na které je stahovaný soubor rozdělen
• adresu trackeru
* Hash funkce je transformace, která jako vstup přijímá řetězec znaků o libovolné délce a výsledkem je pak řetězec znaků s pevnou délkou, tzv. hash nebo také otisk.
S vědou na hudbu
MP3 (MPEG-1 Layer 3) je formát ztrátové komprese zvukových souborů, založený na kompresním algoritmu MPEG (Motion Picture Experts Group). Při zachování vysoké kvality umožňuje zmenšit velikost hudebních souborů v CD kvalitě přibližně na desetinu, u mluveného slova však dává výrazně horší výsledky.
Formát MP3 se stal oblíbeným při uchovávání a přehrávání hudby na počítačích, vyrábějí se stolní a přenosné přehrávače tohoto formátu.
O vývoj formátu MP3 se zasloužil německý vědec Karlheinz Brandenburg, ředitel pobočky Frauenhoferova ústavu pro mediální komunikaci v Ilmenau, a jeho vědecký tým.
Více titulků i zvukových stop
MP4 je multimediální kontejner, definovaný standardem ISO/IEC 14496-14:2003. Je také znám pod názvem MPEG-4 Part 14, je tedy součástí MPEG-4 standardu. Jako jeho základ posloužil kontejner MOV přehrávače QuickTime od společnosti Apple.
Je to moderní a otevřená alternativa k zastaralému AVI kontejneru.
Oproti AVI může MP4 obsahovat menu, více titulků i zvukových stop a dokonce i 3D objekty. Umožňuje také bezproblémové streamování videa. Pojem streamování znamená, že tok dat přijímaný ze sítě není ukládán na disk, ale je rovnou přehráván.
