Výzkum, který provedli vědci z britské University of Exeter, zkoumal vztah mezi stresovými hormony a péčí nahrazující rodičovskou u mangusty žíhané (Mungos mungo) malé, ale silné šelmičky, která obývá východní a střední Afriku.
Mangusty žijí ve velkých rodinných skupinách a praktikují komunitní výchovu. Když jsou mláďata odstavena, vytvoří si pouto s jedním dospělým, který nemusí být jeho rodič, a který funguje jako jeho průvodce.
Stará se o něj, chrání ho před predátory a učí ho. Někteří dospělí fungují jako pilný průvodce, jiní méně a další je nechtějí doprovázet vůbec.
Podle výzkumného týmu by za toto chování mohla být zodpovědná hladina stresového hormonu. Zjistili, že jednotlivé mangusty žíhané, které tráví hodně času péčí o mláďata, zhubnou a mají zvýšenou hladinu stresových hormonů glukokortikoidů. To zase ovlivňuje péči, kterou mohou investovat do dalších vrhů mláďat.