Tým pod vedením Tima Caro z Kalifornské univerzity v Davisu při svém výzkumu nejprve zmapoval oblasti výskytu sedmi stávajících divokých koňských druhů a poddruhů, které kromě zeber zahrnují i divoké koně nebo osli.
Ne všechny z těchto druhů mají pruhy a vědci zjistili, že výskyt pruhovaných druhů se kryje s bodavým hmyzem, jako jsou mouchy tse-tse (Glossina), která přenáší spavou nemoc, nebo ovádi (Tabanidae).
„Ústní ústrojí bodavého hmyzu je výrazně delší, než je průměrná délka zebří srsti a přibližně stejně dlouhé jako hříva zeber, což možná dělá zebry zvláště vnímavé k obtěžování kousáním,“ píší autoři výzkumu ve studii.
Bodavý hmyz je přitahován tmavou barvou. Zdá se, že pruhy dokážou jejich vizuální vnímání rozhodit do té míry, že zebry neobtěžují. Ty se tak brání před přenosem nemocí, kterými by je mohl hmyz nakazit, výraznou ztrátou krve i jen prostým nepříjemným rušením při pastvě.
