Americká psycholožka Rebecca Doreová testovala bílé děti ve věku pěti, sedmi a deseti let. Ukazovala jim fotografie jejich vrstevníků v různých situacích, při nichž byly děti vystaveny bolesti.

Zjistila, že například ruku přivřenou do dveří či pád ze schodů děti hodnotí jako více bolestivý, pokud vidí na fotografii bělocha než černocha. Odlišné vnímání bolesti se dá podle Rebeccy Doreové vysvětlil předsudky, které si bílé děti spojují s černochy.

Děti se prý domnívají, že jejich vrstevníci tmavé pleti se v životě setkali s řadou obtíží a jsou proto v mnoha ohledech odolnější.

Pro objektivitu této teorie svědčí skutečnost, že zatímco u pětiletých dětí se s rozdílným vnímáním bolesti na základě rasy psycholožka setkávala ojediněle, u desetiletých dětí získala přesně opačný výsledek.

Dá se tedy předpokládat, že předsudky děti nabyly až s přibývajícími roky a s postupným zvyšováním citlivosti pro pochopení sociální struktury společnosti. Řešením situace může být Rebeccy Doreové větší otevřenost rodičů a pedagogů vůči rasovým otázkám.