Geny zodpovědné za agresi se objevily velmi záhy v živočišné evoluci a hrály prim v dalších milionech let napříč všemi živočišnými skupinami. Dnes se projevují v mnoha podobách, od teritoriálních soubojů až po stanovení společenské hierarchie.
Vědci se nyní pokoušejí za pomoci testů na modelových organismech, jakými jsou třeba myši, včely nebo vosy, prokouknout biologický základ agrese.
Závěr je tento: u vos, primitivně sociálního hmyzu, kontrolují geny agrese celé společenské zřízení, v kterém hrají prim dominantní jedinci, schopni nejvyšší hladiny agresivního chování. Zatímco u včel, sociálně vyspělého hmyzu, agresivní geny řídí a kontrolují projevy obrany a nezištnosti ve snaze uchránit společenství pohromy. Jako když včela bodne predátora či včelaře a sama přitom hyne.
U relativně samotářských druhů, typu myší či octomilek, agrese kontroluje souboje o teritorium a sféry vlivu.
Stejné geny se tedy u různých organismů projevují odlišně a jsou využívány v různých biologických formách – podle společenské potřeby.
