Taka Sasaki, který působí na Přírodovědecké fakultě Státní arizonské univerzity v Phoenixu, má zvláštní vědeckou specializaci. Jeho doménou je totiž aplikování psychologických testů, které byly vytvořeny pro lidi, na tvory podstatně jednodušší – mravence.
Nikoliv však na jednotlivé mravence, ale na celé kolonie, které dokáží v jistém smyslu jednat tak, jako kdyby byli jedním jedincem. Výsledkem jeho zkoumání je pak odpověď na otázku: v čem se vlastně lišíme od kolonií mravenců?
Ve svém posledním pokusu nechal Sasaki mravence druhu Temnothorax rugatulus, aby si vybírali ze dvou možností, jaké hnizdo obsadí. Parametr, který měnili, byla velikost vchodových otvorů a míra jeho osvětlení.
Situace tedy v podstatě odpovídala tomu, když si dejme tomu my lidé vybíráme nový byt, do něhož se chceme přestěhovat. Mravenci tohoto druhu dávají přednost spíše temným místům a menším otvorům, takže si museli postupně vybírat z různých možností.
Jelikož žádná z nabízených možností nebyla pro mravence zcela optimální, museli zvážit všechny výhody a nevýhody. K překvapení vědců se ukázalo, že stejně jako lidé dokázali využít pro své rozhodnutí srovnání se svou minulou zkušeností.
Zkrátka, vybrat si ten nejlepší byt z těch mnoha, které jsme před nastěhováním prošli. Jak přesně se však takové rozhodnutí vynoří z tisíců jedinců, kteří kolonii tvoří? Vědci zatím přesně nevědí. “Je to zřejmě podobné, jako když se má rozhodnutí vynořit z tisíců a tisíců neuronů, které tvéoří náš mozek,” přirovnává situaci Sasaki.
Studium šestinohých tvorů nám tak paradoxně může otevřít dveře k pochopení naší vlastí duše.