V porovnání s těmito vzdálenými eony, jsou dnes téměř mrtvé. Ale opravdu jen téměř. Mezinárodní tým astrofyziků se rozhodl porovnat aktivity konkrétních dvou černých děr a jejich vlivy na formování a evoluci galaxií.
Využili data z chilské soustavy radioteleskopů ALMA a zaměřili se na centrální galaktické objekty hvězdných komplexů NGC 1433 a PKS 1830-211. První z nich je relativně blízká galaxie s „tichou“ černou díru a druhý je velmi vzdálený hvězdný ostrov, v jehož jádru černá díra naopak aktivitou v dnešním astronomickém měřítku přímo hýří.
U galaxie NGC 1433 objevili překvapivou spirální strukturu z molekulárních plynů poblíž centra, o níž si astrofyzikové myslí, že je to soustřeďující se masa pro další krmení hladového krku černé díry. Při pečlivějším studiu objevili i sotva znatelnou stopu po výtrysku hmoty, dlouhou pouhých 150 světelných let, což je zdaleka nejkratší výtrysk, který byl kdy pozorován o vzdálených galaxií. Čím kratší výtrysk, tím černá díra tišší a tvorba nových hvězd pomalejší.
U druhého objektu postřehli mnohem zářivější a delší tryskání plynné hmoty z centra, což potvrzuje domněnku, že v raném stádiu vesmíru byli tito obři mnohem aktivnější. Výšleh hmoty dosahuje délky více než 10 000 světelných let. Astrofyzikové na něj nyní zaměřují pozornost.
