Z dokumentu se dozvídáme i to, že v období let 1860-1950 byl povrch Země, aktivně obděláván a zpracováván člověkem, enormním zdrojem uhlíku. Ten poté, kvůli necitlivému odlesňování, volně stoupal do atmosféry a zahříval ji.  Zhruba před šedesáti lety se ale situace změnila, člověk začal s programovou výsadbou zničených lesů a s dalšími zemědělskými aktivitami ve velkém měřítku.

Ve stejné době sice počal průmysl a automobilky chrlit zvýšené množství oxidu uhličitého, ovšem i tento fakt přispěl k rostlinnému „boomu“.  Oxid uhličitý sice je skleníkový plyn, ale zároveň je i významnou nutriční složkou pro rostliny. Takto praví princetonská zpráva.

Kdyby zůstalo vše při starém, tvrdí vědci, a devastace ekosystému by pokračovala stejným tempem jako ve výše uvedeném období, dalších 300 miliard tun uhlíku by se dostalo do současné atmosféry. Takové množství by alarmujícím způsobem  navýšilo koncentraci oxidu uhličitého o více než čtvrtinu oproti současnému stavu a došlo by k drastické změně klimatu.  Průměrná teplota by vystoupala o více než 2 stupně Celsia, což klimatologové považují již za známku zničujícího oteplování.

Z výše zmíněných příčin však průměrná teplota Zeměkoule stoupla za posledních 100 let „pouze“ o 0,7 stupňů. Zbývá doufat, zdravý trend bude trvale udržitelný…