Dosud se soudilo, že se obětují pro potomstvo, se kterým tak nemusí soupeřit o potravu a zvýší tím jeho šance na přežití. Vědci z australské Univerzity v Queenslandu, Univerzity v Sydney a Tasmánské univerzity pozorovali pářící rituály 52 druhů vačnatců.
Zjistili, že jejich sebevražedná rychlost při páření nemá nic společného s ochranou potomstva, ale že tak soupeří se spermiemi jiných samců.
Nejčastěji totiž hynou druhy, které obývají horské oblasti. Ty se páří jen několik dní v roce, aby se jejich potomci narodili do krátkého období, kdy je hojnost potravy. Samice v období říje střídají co nejvíce partnerů, aby jejich vajíčka byla oplodněna co nejkvalitnějšími spermiemi.
Samci se tak snaží „urvat“ partnerku jen pro sebe, aby ji nestihl oplodnit jiný samec. Jsou schopni se pářit v průměru devět hodin. Vzhledem k délce styku a stresu, který v nich vzbuzuje ohrožení jinými samci, pak organismus kolabuje a jedinec umírá.
