To, že jsou děti v děloze v posledních týdnech těhotenství ke zvukům mluveného jazyka značně vnímavé, věděli vědci již z dřívějších studií. Vědci pod vedením Eino Partanena se zajímali o to, jak se sluchové vněmy v děloze projevují na vývoji mozku dětí.

Podařilo se jim zjistit, že  jejich schopnosti jsou mnohem přesnější, než si vědci doposud mysleli.

Vědci nechali 17 finských nastávajících maminek, aby po dobu sedmi týdnů jejich posledního trimestru pouštěli svému nenarozenému dítěti nahrávku, na níž ženský hlas odříkával slovo „tatata“, které ve finštině nemá žádný význam.

V některých případech však bylo slovo vysloveno podivně, s protaženou slabikou uprostřed.

Několik dní po narození se vědci rozhodli sledovat mozek dětí s pomocí EEG, pro srovnání si vybrali také skupinu dětí, kterým nebylo pouštěno nic. Zatímco mozky dětí z první skupiny vykázaly zvláštní reakci, když zaslechly „vadnou“ verzi slova, děti z kontrolní skupiny byly vůči němu zcela chladné.

Tyto výsledky ukazují, že děti jsou schopné naučit se zcela správnou verzi slova a odlišit ji od té, která se drobně liší.