Jižní Amerika byla ještě před 10 000 lety domovinou obřích forem chudozubých savců, příbuzných dnešních lenochodů a pásovců. Tato zvířata, která se živila především potravou rostlinného původu, sloužila své zemi důležitým způsobem.
Z jistého úhlu pohledu sloužila jejich těla v podstatě jako dopravní prostředek pro vydatné porce živin v podobě jejich výkalů. S nimi se totiž dostávaly do oběhu látky esenciální pro růst rostlin, například fosfor.
Podle vědců z univerzit v britském Oxfordu a americkém Princetonu se rozsáhlé jihoamerické pralesy z této ztráty vzpamatovávají dodnes.
