Dosud byly stopy plynů z výraznou příměsí fluoru detekovány v různé míře v lidských a zvířecích játrech, které jsou největším organickým „lapačem“ těchto jedů. A pokud se jednalo o mozek, byla to především kuřecí embrya, která tyto prvky obsahovala – navíc na stopové úrovni.
Tohle již je však něco zcela jiného. Toxicita freonů je bestiální: dokáže svým „chrlením“ chlóru v ozonových vrstvách atmosféry „vyhloubit“ volný průchod vesmírnému UV záření k Zemi, nebo vystavit lidský i zvířecí organismus atakům rakoviny, kardiovaskulárním chorobám, dýchacím potížím a genotoxicky tak ovlivnit celé generace.
Hladina karboxylátů a sulfonátů na bázi fluoru dosáhla ve zkoumaných játrech grónských polárních medvědů alarmující hranice a biochemici navíc zjistili, že nejméně 8 oblastí mozků těchto šelem již nedokáže odolávat této jedovaté invazi.
Freony sice podléhají v posledních 20 letech přísné kontrole a regulaci, ale je jich tolik druhů, že se to nedaří beze zbytku. Například Čína navýšila produkci perfluoroktansulfonanů, které jsou součástí polymerového půrmyslu, o plných 10 %.