Téměř přesně 10 let poté, co byl identifikován do té doby největší virový organismus, tzv. Mimivirus, vydaly vzorky bahnitého kalu opravdového giganta – Pandoravirus. Velikost klasických virů, jako je třeba virus HIV nebo chřipkový virus, osciluje v rozmezí 20-300 nanometrů (1 nm= 1 miliardtina metru) s průměrným obsahem 10 genů. Pandoravirus je velký téměř 2000 nm (asi setina tloušťky lidského vlasu) a obsahuje téměř 2500 genů.
Jeho parametry tedy dosahují velikosti typické, parazitické bakterie. Což experty naprosto ohromilo.
Vědci se nechali při vymýšlení názvu inspirovat starořeckou pověstí o Pandoře a její zkázonosné skřínce – tvar nových virů totiž připomíná starohelénské džbány. Podobné, byť zdaleka ne tak titánské megaviry byly poprvé objeveny již před 15 lety v jednobuněčných organismech, zvaných améby (měňavky), ale tehdy měli vědci zato, že se jedná o bakterie.
Až nový výzkum, probuzený šokujícím objevem pandoravirů v chilských a australských vodách, odhalil, že se jedná o obří viry.
Podle posledních zpráv se zdá, že améby nejsou přirození hostitelé těchto virů, odborníci se přiklánějí k názoru, že jejich živnou půdou mohou být spíše řasy a některé druhy prvoků. Plných 93 % genů pandoravirů je expertům naprosto neznámých a tak je jejich původ zahalen velkým tajemstvím.
Z analýzy jejich genetické informace navíc vyplývá, že nevykazují žádné znaky, společné jakýmkoli známým virovým „rodinám“.
Jeden z vedoucích výzkumu, jež se odehrává převážně v laboratořích Strukturální a genové informatiky v Marseille, Jean-Michel Claverie, říká: „Naše povědomí o mikrobiální biodiverzitě této planety je doposud velmi kusé.
Tento objev nás proto může významně posunout na cestě, jejímž cílem není nic menšího, než pochopení původu života a jeho evoluce…“.
