Rychlý, spolehlivý a dá se s ním přistát téměř kdekoliv. Takový je vrtulník, dopravní prostředek, který nedávno oslavil své sté narozeniny. 
Pokud zapátráme v dějinách vrtulníku, musíme nahlédnout až do kronik staré Číny. Některá semena padající ze stromů se částečně jako helikoptéra chovají a to inspirovalo již ve 4. století př. n. l. ke konstrukci hraček s rotujícími plochami. O osm století později Číňané dokázali popsat i obecný princip vrtulníku, ovšem žádný dosud známý pramen nezmiňuje, zda se odhodlali i k praktickým zkouškám. Podobným problémem se později zaobíral i muž tisícera řemesel Leonardo da Vinci, který v roce 1483 představil svou vizi létajícího šroubu nebo ruský vědec Michail Lomonosov (1711 – 1765).
Ovšem až 13. listopadu 1907 se od země odlepilo něco, co alespoň vzdáleně vrtulník připomínalo. Létající kolo se vzneslo do výšky 30 centimetrů, což byl na svou dobu ohromný úspěch. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než se k nebi vznesla skutečně první helikoptéra. Asi nepřekvapí, že se tak v roce 1935 stalo v militaristicky laděném nacistickém Německu, vrtulník měl být jednou ze zázračných Hitlerových zbraní. Vrtulník Focke Wulf Fw 61 vystoupal až do výšky 3 400 metrů a doletěl do vzdálenosti 230 kilometrů.
Helikoptéry však do bojů druhé světové války výrazně nezasáhly. K jejich masivnějšímu použití došlo až v korejské válce (1950 – 1953) a to především na straně jednotek OSN, které se tehdy postavily severokorejské a čínské agresi. Možnosti helikoptér brzy pochopily i armádní špičky v Sovětském Svazu, který se stal společně s USA hnací silou vývoje vrtulníků.
1483
„Nalézám, že je-li tento přístroj vytvořený v podobě šroubu dobře zhotoven, totiž ze škrobeného plátna a rychle otáčen, tu si řečený šroub vytvoří ve vzduchu matici a vznese se…“ píše Leonardo da Vinci ve svém spise o možnostech létajícího šroubu. Zůstalo však jen u teorie, lidská síla nebyla schopná vytvořit tolik energie, aby se šroub do vzduchu skutečně vznesl. Princip byl založen na Archimédově šroubu, který je znám jako jedno z nejstarších čerpadel.
1907
Francouz Paul Cornu se stal prvním člověkem, který se pomocí vrtulí vznesl do vzduchu. Létající bicykl, jak tehdejší tisk Cornův stroj nazval, vážil 330 kilogramů. Na první pokus se vznesl do výšky třiceti centimetrů, na druhý pokus pak dokonce do výšky půldruhého metru.
1936
Startuje první stroj, který si už skutečně zaslouží název vrtulník. Focke-Wulf Fw 61 měl dolet 230 kilometrů a dokázal dosáhnout rychlosti 122 kilometrů za hodinu. Bez pilota vážil 818 kilogramů a byl schopen unést 132 kilogramů. Létala na něm i nejproslulejší pilotka nacistického Německa Hanna Reitsch.
1941
Vrtulník je poprvé nasazen do boje. Je jím Flettner Fl 282 Kolibri a do válečné vřavy jej posílá nacistické Německo. Vrtulníky měly za úkol především vyhledávat nepřátelské ponorky v oblasti Středozemního moře. Plány na stavbu tisíců Kolibříků byly opuštěny, když Spojenci vybombardovali Flettnerovy továrny. Válku přežily pouze tři Fl 282; zbylé byly zničeny, aby nepadly do rukou spojenců. Stroj měl dolet až 300 kilometrů a dokázal vyvinout rychlost 170 km/h. Jeho hmotnost byla 760 kilogramů.
1943
Ani Američané nezahálejí a testují možnosti vrtulníků. Tím prvním je legendární Sikorski R-4. Ruský emigrant Igor Sikorski je jednou z nejdůležitějších postav ve vývoji helikoptér. Jeho stroje se staly prvními sériově vyráběnými helikoptérami. Sikorski R-4 létal rychlostí 120 kilometrů za hodinu. Své použití našel především v záchranných operacích.
1950
Na scénu vstupuje s modelem Mi-1 i Sovětský svaz. Tento lehký vrtulník se vyráběl celých 16 let a byl určen především k transportním účelům. Maximální rychlost Mi-1 byla 185 kilometrů za hodinu a jeho dolet byl 430 kilometrů.
1964
Válka ve Vietnamu bývá často označována jako „válka vrtulníků“ Jedním ze strojů, který zde byl nasazen, byl Sikorsky CH-53 Super Stallion. Tyto helikoptéry se účastnily i neúspěšného pokusu o vysvobození amerických rukojmí v Íránu v roce 1980. Kromě toho byly též nasazeny při americké invazi na Grenadu v roce 1983. V roce 2004 byly tyto stroje použity při záchranných operacích po řádění tsunami. Sikorsky CH-53 doletěl až do vzdálenosti 1110 kilometrů a létal rychlostí až 315 kilometrů v hodině.
1969
I ve výzbroji Československé lidové armády byl vrtulník sovětské výroby Mi-24. Mi-24 byl dvoumotorový bitevní vrtulník, určený pro přímou podporu pozemních jednotek a k ničení obrněných cílů. Jeho maximální rychlost dosahovala 310 kilometrů za hodinu a jeho dolet pak 160 kilometrů
1974
V polovině sedmdesátých let poprvé vzlétá prototyp vrtulníku, jehož sláva se sice nedotýká hvězd, ale na filmové plátno se dostal. Ve snímku Černý jestřáb sestřelen se objevuje stroj s označením Sikorsky UH-60 Black Hawk. Tato helikoptéra měla a dodnes má funkci bojovou, evakuační i transportní. Dosáhla rychlosti 357 kilometrů v hodině a její dolet je 592 kilometrů.
1979
Američané představují vrtulník Sikorsky SH-60 Seahawk. Tento stroj měl možnost doplňovat palivo za letu, byl vybaven vyhledávacím radarem, pylonem pro detektor magnetických anomálií nebo pylony pro torpéda nebo přídavné nádrže. Mohl být nasazen nejen při záchranných akcích, ale i k likvidaci nepřátelských plavidel. Jeho maximální rychlost byla 233 kilometrů v hodině a jeho dolet 704 kilometrů.
1989
Americká armáda získává do své výbavy víceúčelový letoun V-22A Osprey. Tento stroj je vlastně kombinací letadla a vrtulníku. Létá rychlostí dosahující téměř 600 kilometrů v hodině a bez doplnění paliva doletí až do vzdálenosti 1627 kilometrů. Americké letectvo US Navy využívá V-22A Osprey k přepravě bojových jednotek, k hlídkovým letům a k záchranářským misím, námořní pěchota preferuje jeho použití jako zásobovacího letounu.
2007
V současnosti už vrtulníky zdaleka jen neslouží v armádě nebo v policii. Není málo majetných lidí, kteří si pořídí vlastní soukromý vrtulník. Jedním z nejpopulárnějších strojů tohoto druhu je čtyřmístný model společnosti Robinson R-44. Stačí mít jen zbytečných sedm milionů korun a máte k dispozici helikoptéru, která dosáhne maximální rychlosti 240 kilometrů v hodině a doletí do vzdálenosti 650 kilometrů. Cesta z Prahy do Ostravy takovým vrtulníkem trvá něco málo přes hodinu (vlak Pendolino stejnou trasu ujede za tři a půl hodiny).
Budoucnost
Myšlenky technologů se ubírají různými směry. Jedním z nich je i možnost, že by rakety do vesmíru vynášel právě rotor, jaký známe z vrtulníku. Ostatně, v Kalifornii už testy v této oblasti proběhly, i když zatím ne příliš úspěšně. Spíše byla zajímavější myšlenka použít rotory k přistávání raket. Bohužel, společnost Rotary Rocket Company, která se těmito technologiemi zaobírala, svou činnost musela ukončit, protože jí už nebyly poskytovány státní půjčky.
