Obvodní lékař neváhal a doporučil ženě, která tuto anomálii prožívala jako velmi negativní a zahanbující, návštěvu neuropsychiatra Marcela Waldingera na univerzitě v Utrechtu. Ten nejprve vyšetřil její mozek s pomocí magnetické rezonance, žádný problém však neobjevil.
Naprostou úlevu však pacientce naštěstí přinesla anestetická injekce do míšního nervu. Po dobu osmi měsíců, po kterou byla sledována, se její „prokletí“ již nevrátilo.
A jak si vědci toto podivné zmatení ženina těla vysvětlují? Za všechno podle nich mohla infekce, díky níž asi rok a půl před objevením symptomů žena upadla do kómatu. Výsledkem bylo poškození nervů v noze.
Jelikož nervy, které „obsluhují“ nohu a pohlavní orgány vstupují do míchy zhruba ve stejném místě, mohl mozek informace z nich zaměnit. Když pak došlo k regeneraci nervů v noze, mozek ji automaticky nepovažoval za orgán chůze, ale orgán slasti.