Methone je tělesem o průměru asi 5 km, který společně s několika jemu podobnými obíhá svou mateřskou planetu po dráze, která se nachází mezi drahami dvou dalších, větších měsíců Mimas a Enceladus. Taková tělesa jsou příliš malá na to, aby si udržela atmosféru, jejíž dlouhodobý vliv by mohl napomoci se zahlazením jizev po srážkách.
Jak je tedy možné, že je povrch Methone (a zjevně také přinejmenším dvou dalších podobných měsíců Pallene a Aegaeona) hladký jako skořápka vajíčka?
Jednou z možností je, že stopy jsou neustále zahlazovány prachem a drobnými krystalky ledu ze Saturnova prstence, které se na něm uchycují. Jeden ze členů vědeckého týmu sondy Cassini, Peter Phomas z Cornellovy univerzity ve státě New York, však nedávno propočítal hustotu Methone.
Podle jeho výpočtů je na úrovni asi třetiny hustoty vody, což j něj dělá zatím vůbec nejlehčí známé kosmické těleso. Jako kdyby vesmírem okolo Saturna plul velký kus sněhové pěny. A takto “nadýchaný” materiál jistě žádné stopy po srážkách dlouho neudrží.