Myšlenka na souvislost mezi podmínkami v počátcích života člověka v děloze matky a jeho pozdějšími sklony není nikterak nová. Teprve nedávno však získala potvrzení na úrovni molekulárního mechanismu. Tým profesorky Megan Holmesové z univerzity ve skotském Edinburghu objevil, že klíčovou roli hraje enzym zvaný 11ß-HSD2. Ten je vylučován placentou a funguje jako efektivní “hradba” proti nepříteli, stresovému hormonu kortizolu.
Jeho úkolem je změnit podobu molekuly stresového hormonu tak, aby nebyl aktivní a nemohl na vyvíjejícím se plodu páchat žádné zlo. To může mít mnoho podob, například potlačení růstu, načasování vývoje jednotlivých tkání či dlouho přetrvávající vliv na genovou expresi.
U myší, které měly tento klíčový enzym neaktivní, došlo k tomu, že se nepříznivé efekty kortizolu projevily v plné míře. Dospělé myši měly podle testů mnohem větší tendenci k problémům se změnami nálad.
