Složité jízdy s komplikovanými jízdními řády
V roce 1840 se britská železniční společnost Great Western jako první na světě rozhodla používat londýnský čas pro všechny své jízdní řády. To vedlo k zániku lokálních časů a k jejich synchronizaci s Londýnem, lépe řečeno s hvězdárnou v Greenwich, podle které byly londýnské hodiny nastavovány. Železnice tak smazala drobné, ale přesto význačné detaily mezi jednotlivými městy (např. Oxford byl 5 minut pozadu). Odtud byl již jen krůček k zákonu, který 2. července 1880 ustanovil stejný čas platný pro celou Británii. Bohužel, tímto zákonem se problémy s časem v žádném případě nevyřešily. Pro malinkou Anglii možná ano, ale svět chtěl být také řízen časem. Tato skutečnost vedla sira Sandforda Fleminga (kanadského stavitele železnic) k vytvoření plánu časových zón. Schválili ho delegáti 27 zemí v roce 1884 ve Washingtonu. Od tohoto okamžiku je země rozdělena na 24 pásů (po 15 stupních), vždy s rozdílem jedné hodiny od GMT (Greenwich Mean Time – lokálního času v Greenwichi). Posouvání času na hodinkách cestujících se zřejmě nikdy neodstraní.
