Do zahájení největšího sportovního svátku tohoto roku již zbývá jen pár dní. Olympijské hry už dávno nejsou jen sportovní událostí, dnes mají za každých okolností jistého jednoho vítěze a tím je byznys. Výrobci na celém světě jsou si toho dobře vědomi a sportovce vybavují těmi nejlepšími možnými prostředky. Vždyť zlatá medaile jejich koně je i jejich úspěchem.
Věda a technologie umožňují závodníkům stále lepší výkony, pomáhají i rozhodčím nebo organizátorům her a každá olympiáda přináší ohňostroj překvapivých novinek, posouvajících laťky výkonů stále výš. Novodobé olympijské hry se konají již od roku 1896. Tehdejší závodníci by asi s úžasem hleděli na vybavení svých současných následovníků. Dnes leckdy nerozhoduje ani tolik sportovní forma jako spíše technologické vybavení. Pojďme si nyní s 21. STOLETÍM prohlédnout zblízka několik olympijských sportovních disciplín a zaměřme se na to, kterak vědecký pokrok posouvá hranice lidských možností.
Při zahájení budou Číňané lovit mraky
Poručíme větru, dešti… zpívalo se v jedné budovatelské písni. Pořadatelé letních olympijských her však poroučet počasí skutečně chtějí. V den slavnostního otevíracího ceremoniálu her, tedy 8. 8. 2008, budou v okolí čínské metropole připravena letadla a děla. Ta budou vyzbrojena raketami obsahující jodid stříbrný. Tato sloučenina se používá k vyvolání deště. Číňané tak chtějí „přinutit“ mraky, aby se vypršely mimo město. Meteorologové totiž předpovídají padesátiprocentní pravděpodobnost deště a šestiprocentní možnost pořádného lijáku. Vzhledem k tomu, že Čína se chce představit v tom nejlepším světle, průtrž mračen hned v úvodní her by zřejmě čínská vládní místa nepotěšila. V Pekingu dokonce vznikl Úřad pro ovlivňování počasí. Jeho šéfka Čang Čchiang prohlásila: „Doufám, že Bůh nám sem nepošle bouřky.“ Inu, jsou chvíle, kdy i komunistická Čína se obrací k duchovním principům…
Není asi náhodou, že totalitní režimy mají k podobným kouskům sklon. Vidina slunečného počasí a rozjásaných tváří je pro propagandisty více než lákavá. Před lety, když Moskva pořádala poněkud potrhlou akci s názvem Festival mládeže a studentstva, se o krásné počasí starala letka sovětských Migů, která rozháněla dešťové mraky.
Atletika: Boty s počítačem
V olympijském programu od: 1896, Atény
Úspěchy českých sportovců –
zlato: Emil Zátopek – běh na 10 km (1948), běh na 5 km, běh na 10 km, maraton (1952), Dana Zátopková – oštěp (1952), Olga Fikotová – disk (1956), Miroslava Rezková – skok vysoký (1968), Ludvík Daněk – disk (1972), Robert Změlík – desetiboj (1992), Jan Železný – oštěp (1992, 1996, 2000), Roman Šeberle – desetiboj (2004)
Listiny rekordů ukazují, že na některé sporty má vývoj nových materiálů dramatický dopad. Dobrým příkladem je jedna z atletických disciplín skok o tyči. Na počátku dvacátého století používali atleti obyčejné dřevěné tyče. Během desetiletí přešli na to nejlepší, co nabízela příroda – bambus. Už i takové snížení hmotnosti tyče pomohlo atletům dosahovat vyšších odrazových rychlostí, a tím i větších výšek.
Ale až když se v 60. letech objevilo skleněné a později uhlíkové vlákno, vyletěly maximální výkony strmě vzhůru. Kompozitní materiály, z nich jsou dnešní tyče vyrobeny, vycházejí z kosmických technologií. Zatímco v éře bambusových tyčí byla hodnota mužského světového rekordu 477 centimetrů, dnešní světový rekord Ukrajince Sergeje Bubky činí 614 centimetrů. I když je samozřejmě jasné, že tento posun není dán jen kvalitou tyče, je její podíl na současných výkonech zásadní. Podle odborníků je jen otázkou času a nových technologií, kdy se bude skákat ještě podstatně výše.
Běžci zase mohou využít speciální obuv od firmy Adidas. Ta představila běžecké boty se zabudovaným procesorem, který zvládne pět milionů výpočtů za vteřinu. Tyto boty hravě rozpoznají materiál, po kterém jejich majitel běží a podle toho přizpůsobí tvrdost boty nebo její sklon. Znamená to, že ten samý pár bot se úplně jinak chová na tartanu a jinak na písku.
Plavání: Plavky vyrobené ultrazvukem
V olympijském programu od: 1896, Atény
Úspěchy českých sportovců –
zlato: Milena Duchková – skoky do vody (1968),
stříbro: Milena Duchková – skoky do vody (1972)
Plavání je považováno za olympijský sport číslo dvě, hned po atletice. Věda proniká samozřejmě i do olympijského bazénu. Honbu plavců za medailemi a rekordy usnadňují i špičkové technologie. Na jejich bázi jsou vyráběny plavky, které výrazně snižují odpor vody. Australská společnost Speedo dodala závodníkům plavky, které nesou označení LZR Racer. Tyto plavky nemají žádné švy, protože jsou svařovány pomocí ultrazvuku. „S takovým oblečkem se dá plavat zatraceně rychle,“ nadšeně prohlásil německý plavec Thomas Rupprath.
Fotbal: Zaručí úspěch kybernetika?
V olympijském programu od: 1900, Paříž
Úspěchy českých sportovců –
zlato: mužská fotbalová reprezentace ČSSR (1980),
stříbro: mužská fotbalová reprezentace ČSSR (1964)
Fotbalový turnaj na olympiádě má svá specifika. Nescházejí se zde ti nejlepší hráči, mezinárodní fotbalová federace FIFA si jako oko v hlavě střeží výlučnost svého mistrovství světa. Olympiáda je určena spíše mladším hráčům. To ovšem neznamená, že nejmodernější vědecké a technologické poznatky zde nejsou uplatňovány.
Řada fotbalových týmů se nechala inspirovat úspěšným projektem, který už několik let probíhá v italském klubu AC Milán. Tento projekt nese název MilanLab a pod tímto jménem se skrývá výzkumné středisko zaměřené na kybernetiku, psychologii nebo informační technologie. Že tyto obory mají s fotbalem pramálo společného? Zdá se, že opak je pravdou. Laboratoř totiž na základě získaných informací a matematických modelů předpovídá zdravotní stav či metabolické procesy jednotlivých hráčů. Tedy nikoliv už jen sledování jednotlivých fyziologických a psychologických údajů o fotbalistech, ale přímo aktivní přístup. Počet svalových zranění byl díky tomuto vědeckému přístupu snížen o celých devadesát procent. Ostatně, AC Milán se již léta drží na pozici jednoho z nejlepších klubů Evropy a vedle mohutného přísunu financí do klubu na tom má zásluhu i vědecká laboratoř.
U mladých fotbalistů je rovněž dáván důraz na jejich stravu. Ovšem, i když fotbalisté budou jíst podle všech možných zásad zdravé výživy, automaticky to neznamená, že jejich výkon bude dokonalý. Legenda české kopané Antonín Panenka vzpomínal, jak si před zápasy v dresu Bohemians vždy dopřával klobásu. A jaký to byl fotbalista…
Tenis: Rakety nacpané elektronikou
V olympijském programu od: 1900, Paříž (s přestávkami)
Úspěchy českých sportovců –
stříbro: Helena Suková, Jana Novotná – čtyřhra (1988)
Motto jednoho z nejlepších hráčů tenisové historie českého rodáka Ivana Lendla zní: „Tenis je zvláštní sport, který se hraje především hlavou.“ Výrobci tenisového náčiní jsou však zřejmě jiného názoru. Na trhu se už objevily rakety se zvláštní vlastností. Pomocí nejmodernějších technologií byla vyvinuta raketa, která dokáže skvěle pohlcovat vibrace, čímž se tlumí náraz míčku do výpletu. Vtip je v materiálu jménem liquidmetal – tzv. tekutý kov, který na rozdíl od tradičních materiálů má odlišnou atomovou strukturu.
Jiná raketa z řady Intelligence X toho umí ještě víc. Díky tomu, že má ve své rukojeti zabudovaný čip, dokáže převést mechanickou energii po nárazu míčku na energii elektrickou. Tenisté se však nemusí bát, že by po každém úderu dostali elektrickou ránu. Převedená energie během okamžiku doputuje ke zmíněnému čipu, který vyhodnotí informace a uhlíkovým vláknům ve výpletu rakety pošle povel, jaká má být na úder reakce. Čip je napájen baterií a údajně dokáže během sekundy vyhodnotit až tisíc informací. Ačkoliv hráči si nové modely nemohou vynachválit, Mezinárodní tenisová federace se k nim staví rezervovaně.
Věda pomáhá tenistům i v rozhodování sporných situací. Technologie „Jestřábí oko“ dokáže určit, zda míček byl dobrý, nebo skončil v zámezí. Oko by se mělo objevit i na olympijském turnaji v Pekingu.
Cyklistika: Kolo sleduje zdraví závodníka!
V olympijském programu od: 1900, Paříž
Úspěchy českých sportovců –
zlato: Jiří Daler – stíhací závod jednotlivců (1964),
stříbro: Ladislav Fouček – 1 km s pevným startem (1956), Ladislav Fouček, Václav Machek – tandem (1956)
Málokteré sportovní odvětví je tolik protkáno technikou jako právě cyklistika. Výroba závodního kola je doslova alchymií. Při pohledu na profesionálního cyklistu řítícího se v časovce osmdesátikilometrovou rychlostí se může na první pohled zdát, že se jedná o mimozemšťana. Jeho přilba má dokonalý aerodynamický tvar, bicykl je vyroben z materiálů, využívajících podobné technologie, jaké nalezneme v raketoplánech. Se svou stájí je závodník na trati spojen bezdrátovou vysílačkou, takže informace o průběhu etapy má neustále čerstvé. Ale nejen to. Dnes už je běžné, že v řídítkách kol jsou zabudovány senzory, jejichž úkolem je sledovat životní funkce závodníka. Doprovodný tým na trati, ať už je to lékař nebo trenér, tak může flexibilně reagovat na krizové situace.
Pozemní hokej: Hokejky z vesmíru
V olympijském programu od: 1908, Londýn (s přestávkami)
Úspěchy českých sportovců –
stříbro: ženská hokejová reprezentace (1980)
Ač se to z českého pohledu nezdá, pozemní hokej je celosvětově mnohem rozšířenější než u nás tolik oblíbený hokej lední. Pryč jsou doby, kdy se hrál na trávě. Míček nepříjemně odskakoval a techničtí hráči byli znevýhodnění. S nástupem umělých povrchů se v pozemním hokeji změnilo mnohé. Zejména samotná hokejka.
Ta musela být zkonstruována výrazně jiným způsobem. Ta je nyní odolnější vůči nárazům, hráč s ní dokáže tvrději vystřelit. Jako výztuž zde posloužila sklená vlákna nebo epoxidová lepidla. Hokejky se v současnosti vyrábějí z kompozitních materiálů, které objevil kosmický výzkum. Výrobci hokejek používají materiály s tak podivnými názvy, jako je aramid, dyneema nebo kevlar. Podobně se dnes vyrábějí i tenisové rakety nebo lakrosové sítě.
Věda na zimní olympiádě
Za dva roky se uskuteční zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru. I zde nacházejí uplatnění nové objevy. Experti z univerzity v Utahu v USA budou pozorně sledovat meteorologické podmínky. Zejména se zaměří na teplotu a složení sněhu a tato data pak předají servismanům, kteří se závodníkům starají o lyže. „Nejmenší rozdíl v teplotě může při výběru správného vosku na lyže hrát velkou roli,“ prohlásil John Horel, šéf meteorologické fakulty univerzity v Utahu. Vědecký tým rozmístí po lyžařských tratích desítky čidel, z jejichž pomocí vytvoří teplotní mapu. Ta bude v průběhu dne několikrát aktualizována. Není bez zajímavosti, že členkou týmu je i bývalá běžkyně na lyžích Američanka Wendy Wagnerová, která po skončení své kariéry, během níž se účastnila i her v roce 2002, zahájila na utažské univerzitě studia meteorologie.
Konec světových rekordů?
Ač věda a technika sportovcům jejich výkony v lecčems usnadňuje, hranice lidských možností nejsou neomezené. Studie vědců z Francouzského institutu pro biomedicínu a epidemiologii ve sportu (IRMES) uvádí, že, poslední světové rekordy v atletice, v plavání, cyklistice či v rychlobruslení padnou nejpozději v roce 2060, v některých případech pak dokonce o třicet let dříve. „Podle našeho odhadu člověk využíval v době první olympiády (1896) své fyzické schopnosti na 75 procent. Nyní dosáhly lidské schopnosti 99 procent,“ píše se ve studii.
Jako první údajně dosáhnou meze svých možností atleti a vzpěrači. Takové plavání přijde na řadu později, protože v něm se více odráží vývoj moderních technologií. Některé rekordy jsou ovšem podle francouzských vědců nepřekonatelné už nyní. K času 10,49, které na trati 100 metrů zaběhla dnes již zesnulá Američanka Florence Griffithová-Joynerová se dnešní závodnice ani nepřibližují.
Tajemstvím sportovních rekordů se zabýval i statistik John Einmahl z univerzity v Tilburgu. Ten se pokusil vypočítat jejich konečné hodnoty. Podle něj je v lidských silách zaběhnout sprint na 100 metrů v čase 9,29 vteřin. Současný mužský světový rekord činí 9,74 vteřin. Mezi oštěpaři drží světový rekord Čech Jan Železný. Oštěp z jeho ruky dolétl až do vzdálenosti 98,48 metrů. Stejným typem oštěpu však je podle Einmahla možné dohodit až do vzdálenosti 106 metrů.