Podle neurobioložky Niny Krausové má dyslexie jasnou spojitost se sluchem. Na 100 dětech s poruchami čtení měřila pomocí elektrod jejich mozkové reakce na mluvené slovo. Nejhorší čtenáři měli nejméně konsistentní schopnosti dekódovat projev.
Některé děti dostaly podpůrné sluchové pomůcky – učitel mluvil do mikrofonu a děti mu naslouchaly přes sluchátka. Po roce vykazovaly významné zlepšení při četbě. Krausová uvedla, že jim zařízení pomohlo lépe rozpoznat, kterým zvukům je třeba věnovat pozornost a díky tomu také jejich mozek lépe řeč dekódoval.
Dyslektici tak mají zkrátka zhoršenou schopnost ignorovat rušivé elementy, což je však problém jednoduše odstranitelný, například pomocí zmíněného zařízení.
