Lidské zuby v průřezu v mnohém připomínají letokruhy stromů. Spolu s věkem přirůstají další a další vrstvičky zuboviny. Ze zubů se tak dá odhadnout nejen věk jeho bývalého majitele, ale i období jejich „růstových spurtů“.
Při analýze stoliček šimpanzů, současných lidí i starších druhů hominidů objevili antropologové Christopher Dean a Tim Cole stopy po takových spurtech u našich vzdálenějších příbuzných. Spurty byly podle všeho typické pro období, kdy se stoličky prořezaly z dásně. Patrné byly především na kořenech zubů.
U nás dnešních lidí však situace vypadá odlišně. Když se stoličky prořezají, jsou jejich kořeny vyvinuty už přinejmenším rok. Proč? K tomuto posunu došlo v souvislosti s prodloužením našeho života. Doba, kdy začnou kořeny našich zubů prudce růst, odpovídá zhruba momentu, kdy se své funkce při žvýkání potravy ujaly u jednoho z našich předků, druhu Homo erectus.
O tom, že náš život je delší, než život Homo erectus svědčí právě to, že naše zuby mají kořeny již v době, kdy svou biologickou funkci ještě plnit nemohou.
