V zápisu a čtení DNA se však dá udělat snadno chyba, zejména když se opakuje hodně stejných písmen za sebou. Aby se chybám vyhnuli, vědci rozbili kód do mnoha překrývajících se fragmentů, které se táhnou v obou směrech.
Na nich jsou indexy, které znázorňují, do jaké části celkového kódu fragment patří. Zároveň vytvořili kódovací systém, kde se písmena neopakují.
Vědci poslali kolegům ze společnosti Agilent Technologies, Inc. (Kalifornie) .mp3 s projevem Martina Luthera Kinga, .jpg fotku společnosti EMBL, .pdf referátu, .txt soubor všech Shakespearových sonetů a soubor popisující, jak postupovat při kódování.
Vědci z Agilentu kód stáhli z internetu a zakódovali ho dle instrukcí. Výsledek poslali zpět do EMBL e-mailem, kde po otevření a dekódování zjistili, že jsou soubory naprosto bez chyb. Tímto způsobem by se dal přečíst libovolný formát informace na počítači, který umí dekódovat DNA, i za desítky tisíc let bez rizika znehodnocení.