Vědci odpověděli na otázku, proč se ve vodě krabatí konečky prstů: zlepší se tak přilnavost kůže k mokrým či ponořeným objektům. Mezi vráskami se vytvoří kanálky, které odvádějí vodu, jako je tomu například u dezénů pneumatik.
Lidé často toto zvlnění přisuzovali průniku vody do svrchní vrstvy pokožky, kvůli kterému kůže nabobtná. Nicméně již od 30. let 20. století je známo, že se tento jev nevyskytuje u lidí s poškozenými nervy v prstech, což naznačuje, že se jedná o mimovolní reakci autonomního nervového systému – stejného systému, který ovládá například dýchání, srdeční činnost či pocení.
Zvrásnění kůže se děje zúžením krevních cév pod kůží. Neurobiolog Mark Changizi z laboratoří 2AI (Idaho) tvrdí, že má zvrásnění prstů funkci evoluční. Provedl experiment, při kterém dobrovolníci zvedali suché a mokré předměty různých velikostí rukama v normálním stavu a poté po třicetiminutovém ponoření prstů v teplé vodě.
Mokré předměty byly rychleji zvedány zvrásněnými prsty, avšak krabacení nemělo efekt na suché předměty. Tento experiment dokládá, že zkrabacená kůže na prstech lidem umožňuje lépe uchopit objekty ve vlhkých podmínkách.
V minulosti tento jev pomáhal našim předkům ve sbírání potravy z mokré vegetace či z vody, díky varhánkům na nohou se zase lépe pohybovali v dešti. Kromě lidí mají krabatící se prstíky také makakové a určitě existuje více dalších druhů zvířat, ovšem tato oblast dosud nebyla zmapována.
