Hmyz dokáže laiky i vědce stále překvapovat. V poslední době se pozornost odborníků často stáčí ke zkoumání jejich podivuhodných mentálních schopností. Řada druhů hmyzu udivuje schopnostmi naučit se a zapamatovat si velmi komplikované záležitosti. Zkoumání amerického lišaje druhu Manduca sexta přineslo řadu zajímavých poznatků. 
Vědci z amerického Národního ústavu zdraví (NIH), Národního ústavu standardů a technologie (NIST) a Čínské univerzity v Hongkongu spojili své síly a zkoumali, jak lze funguje vytváření asociací u amerického lišaje, který je pro podobný typ experimentů běžným modelovým organismem. Lišaje trénovali podobně jako trénoval I.P. Pavlov své psy. Zatímco Pavlovovi psy začali slintat, když zaslechli zvuk zvonku, lišajové byli trénováni na jiný typ podnětu, specifickou vůni. Vysouvali svůj sosák, neboť očekávali odměnu v podobě kapky cukrové šťávy. Vědci přiložili na houbovitá tělíska (součást jejich nervových zauzlin) elektrody a zkoumali, jak tato část nervové tkáně reaguje a jak tedy dochází k vytvoření podmíněného reflexu. Baranidharan Raman (NIH/NIST) popisuje průběh jejich reakce takto: Je to jako když jdete do obchodu s kávou. Když vejdete, je vůně intenzivní. Pak se postupně ztratí na pozadí a zřetelnou se stane, až když ochod zase opustíte. Pro vytvoření spoje mezi vůní a odměnou je tedy důležitý interval mezi podnětem a odměnou, který u lišajů tvoří několik sekund. Při příliš krátkém nebo příliš dlouhém intervalu se lišajové nenaučili nic.
