Nadcházející chladné období velice miluje mikroskopický pachatel, který vegetuje na sliznicích horních dýchacích cest každého z nás. Když přijde jeho vhodný čas, zaútočí v podobě různých pneumokokových infekcí. Některé z nich až v polovině případů končí úmrtím. Oním dravým kamarádem smrti je pneumokok. Jeho likvidační plány však ruší očkování!
Pneumokokové onemocnění je celosvětově nejzhoubnější infekční nemocí. Každoročně tento záludný zabiják ve světě připraví o život 1,6 milionu lidí. Také u nás znamená jednu z nejčastějších příčin úmrtí kojenců, batolat a předškoláků. Spektrum jeho obětí je barevnější než duha – od malých dětí až po seniory, zejména nad 65 let. Jak 21. STOLETÍ řekl předseda České vakcinologické společnosti, prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., počet úmrtí je nejvyšší právě u lidí starších – někdy už od 40 let.
Jak se možný vrah projevuje
Jde o bakteriální infekce, které se šíří vzdušnou cestou. Nakazit se můžeme od člověka již nemocného, ale také od zdravého bacilonosiče. U něj vzniká vnitřní infekce, která oslabí jeho imunitní systém, čímž vytvoří vhodné podmínky k rozmnožení pneumokoků a tak vzniku infekce. Bacilonosič ji jako podivnou štafetu roznáší dál. Vyšší výskyt bacilonosičů je v dětských kolektivech. Šíření pneumokoků podporuje úzký kontakt se šiřitelem nákazy a také nedostatečné větrání. Inkubační doba nákazy je 1–3 dny. Onemocnění může být samostatné nebo vzniknout jako komplikace virové infekce – např. chřipky.
Škála postižení je pestřejší než jarní louka. Začíná příznaky připomínající nachlazení, pokračuje postižením středního ucha, kloubů, žlučových cest, vrcholí až smrtelnými bolestivými pneumokokovými záněty plic, bakteremiemi (přítomnost bakterií v krvi) a meningitidou (zápal mozkových blan).
Ovšem i postižení, kteří přežijí meningitidu, mívají někdy vážné trvalé následky – mozkovou obrnu, epilepsii, poškození mozku, onemocnění ledvin, ohluchnutí, amputaci končetin nebo vývojové vady. To vše u nás postihuje 60 % nešťastníků (včetně dětí).
Zánět středního ucha (otitis media)
Pneumokoky nejčastěji vyvolávají zánět středouší, kdy hrozí zhoršení sluchu. Málo se ví, že u takto postižených dětí se významně opožďuje rozvoj řečových schopností. Tyto záněty se často léčí pomocí antibiotik, což může vést ke zrodu rezistentních pneumokoků, takže léky jsou účinné.
Někdy se infekce dále šíří na mozkové pleny a dál do mozku. Nebezpečné jsou také úrazy hlavy, které mohou vést ke vzniku zánětu mozkových blan při současném chronickém zánětu středouší.
Infekční otrava krve (sepse)
Mikroorganismy se přes kůži nebo slizniční bariéru dostávají do krve, odkud někdy napadají nejrůznější vnitřní orgány. Pokud se původce dále rozšiřuje z jasně definovaného místa infekce (jak průběžně, tak periodicky), jde o otravu krve (sepsi). Jak ji poznáme? Typickým příznakem je vysoká horečka záchvatovitého charakteru, nechutenství, rychlé chřadnutí, zrychlený puls i dýchání a často nízký krevní tlak.
Zápal plic
Bývá nejčastějším důsledkem pneumokokové infekce. Příznaky – náhlé výrazné zvýšení tělesné teploty, třesavka a zimnice. Časté je vykašlávání malého množství rezavých hlenů a bolesti na hrudi. Někdy se přidává i dušnost a porucha srdečního rytmu. U mnohých jedinců rty navštíví masivní opar.
Léčba se provádí antibiotiky, ale někdy bývají bakterie odolné.
Zápal mozkových blan (meningitida)
Akutní bakteriální záněty mozkových blan přetrvávají i v zemích, kde je
široká dostupnost antibiotik. Přinášejí vysokou úmrtnost 10–20 % postižených. Děti, které přežijí, mají často trvalé následky.
Počáteční příznaky – náhlý vzestup teploty, úporné bolesti hlavy, zvracení. Pozorovatelný je rychlý průběh s těžkým postižením centrálního nervového systému. Přeživší mívají trvalé následky – nedoslýchavost, záchvatovitá onemocnění, jako je epilepsie, nebo postižení mentálního vývoje a vývoje hybnosti.
21. STOLETÍ zjistilo:
Přibližně polovinu zápalů mozkových blan u dětí způsobují právě pneumokoky. Větší nebezpečí hrozí dětem, které trpí poruchami obranyschopnosti organismu a mají časté záněty středního ucha. Pomyslný Damoklův meč visí i nad chlapci a děvčátky s vrozenými vadami a těmi, kteří podstupují onkologickou léčbu. Děti se zvýšeným rizikem by měly mít brzy k dispozici plně hrazenou očkovací látku.
Spásou pro všechny není ani očkování
V poslední době také v České republice i na Slovensku vzrůstá počet obětí pneumokokových onemocnění. Existuje totiž již 90 sérotypů těchto záludných bakterií, mnohé z nich už jsou odolné vůči antibiotikům. Jak pro 21. STOLETÍ upřesnil prof. MUDr. Roman Prymula, CSC. čím více se léčí s využitím antibiotik, tím více se objevují rezistentní (odolné) bakterie.
Proto nelze podcenit význam prevence – a to zejména u rizikových osob, jako jsou malé děti a starší osoby.
Jejich důvěrným pomocníkem se má stát očkování. V březnu 2007 publikovala Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučení na zavedení plošného očkování dětí proti pneumokokové infekci. V současnosti se tak očkuje již v 16 členských zemích Evropské unie a další jeho zavedení zvažují.
Plošné očkování zachrání miliony životů
Přední světoví odborníci na infekční nemoci a vakcinaci založili skupinu Pneumococcal Awareness Council of Experts (PACE). PACE odhaduje, že s rostoucím povědomím a následným závazkem zajištění plošného očkování lze na celém světě do roku 2030 zachránit 5,4 milionu dětských životů.
Studie dokazují, že očkování dětí proti pneumokokům může mít dalekosáhlé přínosy pro zdraví celé populace díky fenoménu známému jako kolektivní imunita. Data z pozorování Amerického centra pro kontrolu nákaz (CDC) ukazují, že efekt kolektivní imunity, vyplývající z plošného očkování dětí, zabraňuje dvojnásobnému počtu výskytů onemocnění oproti samotné vakcinaci a chrání dospělé stejně jako děti.
„Zavedení plošného očkování, o jakém uvažuje i Ministerstvo zdravotnictví ČR, chrání nejenom očkované děti, ale zabraňuje také šíření infekce na jejich rodiče, ostatní členy rodiny i širokou veřejnost,” zdůrazňuje jeden z předsedů PACE, americký pneumolog dr. Olin Levine.
V současné době jsou již v pokročilém stadiu vývoje nová, velice účinná vakcína proti pneumokokům. Očekává se, že tyto konjugované vakcíny celosvětově zabrání 50 až 80 % všech vážných pneumokokových onemocnění na světě.
21. STOLETÍ zjistilo:
Ochrana před infekcí se snižuje u osob s jiným zdravotním postižením – např. chronickým onemocněním plic, ledvin, srdce, u onkologických pacientů, dále u alergiků, lidí s oslabenou imunitou, alkoholiků.
Situace v ČR a SR zatím nepotěší
V ČR i SR máme již dnes pro dospělé k dispozici polysacharidovou vakcínu Neumo 23 (obsahuje 23 sérotypů). Jsou v ní sérotypy odpovědné za závažná pneuokoková onemocnění – a co je důležité, včetně sérotypů rezistentních na antibiotika. Vakcína je vhodná i pro děti od dvou let, pokud jim hrozí vyšší riziko onemocnění. Pro nejmenší děti od dvou měsíců do pěti roků se používá konjugovaná vakcína Prevenar (obsahuje sedm sérotypů).
Bohužel, počet osob, které se u nás nechali očkovat proti pneumokokům je velice nízká. Neměli by to brát na lehkou váhu zejména senioři nad 65 let, na které připadá téměř 90 % všech úmrtí.
A jak je to na Slovensku? Od prezidenta Slovenskej lekárskej spoločnosti prof. MUDr. Petera Krištúfka, CSc., se 21. STOLETÍ zjistilo, že zavedení plné úhrady nákladů na očkování zdravotními pojišťovnami vedlo ke zvýšení zájmu o očkování u lidí starších a chronicky nemocných.
Na lepší časy se blýská asi i u nás
Od náměstka ministra zdravotnictví a hlavního hygienika ČR, MUDr. Michaela Víta, Ph.D., se 21. STOLETÍ nyní dozvědělo, že v roce 2009 či o rok později by u nás mělo začít plošné bezplatné očkování dětí pneumokokovou vakcínou. Už pro rok 2009 je zatím zabezpečeno cca 14 000 vakcín pro děti, které mají jasně definovaná chronická onemocnění a jejichž zdravotní stav by se mohl zhoršovat.
Můžeme tedy doufat, že symbolické světlo dobrého zdraví na konci tmavého tunelu s rizikem onemocnění vinou pneumokoků se začne během blízkých let přibližovat!
21. STOLETÍ zjistilo:
Jedna dávka vakcíny vyjde cca na 1850 Kč. Očkování poskytuje ochranu i před závažnými pneumokokovými infekcemi a úmrtími , které vznikají druhotně v důsledku virových onemocnění jako je např. chřipka. Málo se ví, že lidé, kteří jsou očkováni současně proti pneumokokům a chřipce (v průběhu nynějších podzimních a zimních měsíců) jsou chráněni lépe než v případě, že obě vakcíny získají separátně v různých obdobích.
Více se dozvíte
J. Julák: Úvod do lékařské bakteriologie, Karolinum 2006
M. Vokurka, J. Hugo a kol.: Velký lékařský slovník, MAXDORF 2005
V. Dostál: Infektologie, Karolinum 2004
http://maminky.eu/clanky/pneumokokove-infekce-ockovani-14.html
Malá seznamka s velkým nepřítelem
Bakterie pneumokok (Streptococcus pneumoniae či Pneumococcus) mívala starší název diplokok (od řeckého slova diploos = dvojitý), historicky i Micrococcus. V mikroskopických preparátech se většinou vyskytuje ve dvojicích. Může tvořit i krátké řetízky nebo se objevovat jednotlivě; kolem buněk bývá patrné pouzdro. Pro svou existenci potřebuje přítomnost krve nebo séra. Pneumokoky až u 30 % obyvatel spolužijí bez jakýchkoli příznaků v horních cestách dýchacích. V takovém případě je odborníci považují za tzv. fyziologickou flóru, zejména pokud jsou neopouzdřené. Naopak opouzdřené kmeny často bývají příčinou závažných onemocnění.
Antibiotika již mnohdy prohrávají.
V České republice je v současnosti už asi pět procent kmenů pneumokoků necitlivých (rezistentních) na antibiotika. V některých zemích, kde se podávání antibiotik na rozmanité zdravotní problémy až nadužívalo, se toto číslo vyšplhalo na hrůzných 70 procent!
Minulostí se tak stávají doby, kdy pro terapii byl velice účinný penicilin. Ovšem již v roce 1967 se v Austrálii objevily první kmeny na penicilin rezistentní. Z dalších – zatím účinných – antibiotik nám odborníci uvedli vankomycin, cefalosporiny, chloramfenikol a erytromycin.
Složitost a komplikovanost pneumokokové infekce je v tom, že ji způsobuje několik odlišných druhů téže bakterie – tedy pneumokoka. Léčba je však velice nákladná. I přes nasazení antibiotik může dojít k trvalým následkům, ba i úmrtím.
Hrozí nám pandemie smrtící chřipky?
Očkovací vakcína nově nachází uplatnění i jako součást prevence před možnou pandemií chřipky. Španělská chřipka v období 1918–1919 zasáhla 1 miliardu lidí (25–30 % tehdejší světové populace), zemřelo 40 milionů osob. Asijská chřipka (1957–1958) zaznamenala do dvou milionů mrtvých. V časovém intervalu 1968–1969 se světem přehnala pandemie hongkongské chřipky. Nepřežil ji milion lidí. Další světovou chřipkovou pandemii někteří odborníci očekávají cca za tři roky!
