Varhaník sedící za klaviaturou může sice vypadat jako běžný človíček, ve skutečnosti však třímá královské žezlo ve světě hudby. Ovládá totiž nejsložitější hudební nástroj, který kdy lidé sestrojili. Varhany jsou navíc nejen nejsložitější, ale i největší ze všech nástrojů. 21. STOLETÍ Vám nyní odhalí tajemství jejich fungování. 
Zvláštnost varhanních tónů je výsledkem souzvuku několika píšťal, které jsou umístěny na několika varhanních strojích. V závislosti na velikosti nástroje je najdeme buď v jedné, nebo v několika různých skříních. Největší varhanní nástroje mohou mít až 10 000 dřevěných či kovových píšťal, jejichž zvuk ovládá varhaník pomocí několika klaviatur a pedálnic (kláves ovládaných nohami). Varhany hrají díky stlačenému vzduchu, který je vháněn nejprve do zásobního měchu, který tlak vzduchu vyrovnává. Odtud putuje vzduchovody do jednotlivých vzdušnic. Když varhaník zmáčkne klávesu, otevře se uzavíratelný ventil a do píšťal je přiveden vzduch, který je rozezvučí. Varhaník může během hry ještě zapínat a vypínat jednotlivé rejstříky pomocí rejstříkového táhla a měnit tak barvu a výšku výsledného tónu.
Píšťaly:
Velikost píšťal může být různá. U malých nástrojů jen několik desítek centimetrů, u velkých až 10 metrů. Rozlišujeme dva základní typy varhanních píšťal – retné, u nichž vzniká tón podobně jako u zobcové flétny chvěním vzduchu, a jazykové, kde vzniká chvěním kovového jazýčku umístěného uvnitř píšťaly. Zatímco u prvního typu je výška tónu dána délkou píšťaly, u druhého z typů je za výsledný zvuk zodpovědná velikost a materiál jazýčku. Kovové píšťaly se vyrábějí zpravidla ze slitiny cínu a olova, případně ze zinku či mědi.
