Stres nás dobíhá na každém kroku. Problémy máme často doma i v práci a ani se světem to nevypadá růžově. Není divu, že se problematice stresu věnují celé týmy psychologů. Někteří z nich se snaží vyjít vstříc požadavkům doby a stvořit pro nás umělé ráje, kam šumy vnějšího světa nemají šanci dolehnout. Zákulisí jednoho z takových míst vám nyní poodhalí 21. STOLETÍ.
Profesora Richarda Wisemana z univerzity v jihoanglickém Hertfordshire by bylo možno označit za pravého pionýra dříve opomíjených oblastí lidského poznání. Tento vědec a v poslední době i výrazný popularizátor se věnuje například takovým oblastem lidského života, jako je psychologie smíchu, psychologie magie a smyslových klamů, psychologická analýza paranormáních jevů či myslí šťastných lidí. Své mnohaleté zkušenosti s tím, jak lidská psychika reaguje v různorodých situacích, nyní zúročil při budování prostoru, v němž se bude člověk cítit nejlépe.
Proč potřebujeme relaxovat?
Centrální nervový systém je jakýmsi „velínem“ lidského těla. Vlivy, které se podílejí na jeho dobrém či špatném fungování, se proto projevují prakticky ve všem, čím se člověk zabývá. Jedním z nejčastějších problémů, jimž čelí zejména lidé ve vyspělých společnostech zejména na severní polokouli, je stres. Všichni známe druh stresu, který nám vlastně spíše pomáhá. Tento stav nazývají odborníci eustres (tedy doslova „správný stres“). Díky eustresu jsme schopni včas plnit zadané úkoly a vlastně tak dobře fungovat ve společnosti. Stresové faktory nám však snadno mohou přerůst přes hlavu a dostaneme se tak do negativní fáze, takzvaného distresu. Tento druh stresové zátěže má už vysloveně negativní účinky. Negativně ovlivňuje psychiku (deprese) a v dlouhodobé perspektivě tak vede pak k řadě psychosomatických chorob, jako je diabetes 2. typu, zvýšený krevní tlak, ischemická choroba srdeční či problémy s žaludeční sliznicí. Kromě psychologických faktorů (obavy, časté osobní konflikty, krizové životní situace) se na jeho vzniku podílí i životospráva a řada fyzikálních faktorů, jako je prudké světlo, nadměrný hluk či nízká teplota.
Vědou proti stresu
Nejdůležitější zbraní v boji prosti stresu je relaxace. Relaxování dokáže krátkodobě uvolnit a tím přispět tak především k odbourání bezprostředních projevů stresu (zvýšený tep, pocení rukou, tuhnutí svalů, nespavost). Taková relaxace může napomoci vyladění psychiky před výraznou zátěží (zkouška či prezentace v práci). Prof. Wiseman se při tvorbě ideálního relaxačního prostředí soustředil především na prezentaci podnětů, které vedou k vylučování hormonu dopaminu, který je tzv. neurotransmiterem. Ten dokáže organismus vyladit do stavu, v němž je schopen přijímat potěšení. Nejvíce se na jeho vylučování podílí světle zelené světlo, jímž je místnost ozářena tak, aby měl návštěvník pocit, že se v zelené doslova „koupe“. Strop, do něhož návštěvník kouká, má naopak barvu bledě modré oblohy. To podle Wisemana způsobuje lehkou formu smyslové deprivace a napomáhá tak obrátit pozornost od vnějšího světa směrem „dovnitř“. K dokonalému relaxačnímu prožitku pak dopomáhá příjemné ležení na měkkých matracích, polštáře napuštěné levandulovou vůní a tlumená relaxační hudba (viz rámeček). Vystavit se na nejméně 15 minut jedinečné kombinaci všech těchto vněmů má být tím nejlepším, co můžeme proti stresu udělat.
Hudba, která léčí
Sluchové vjemy mají velký vliv na momentální psychický a potažmo fyzický stav a tohoto efektu se často využívá i v léčebných metodách, například v psychowalkmanech. To jsou přístroje, které vám do sluchátek vysílají příjemnou relaxační hudbu. Tim Blinko, profesor hudby na univerzitě v Hertfordshire, složil pro Wisemanovu relaxační místnost zvláštní skladby. Při práci na skladbě se držel tří základních požadavků – skladba musela mít pomalý, ale jasně rozlišitelný rytmus, nízkou frekvenci střídání tónů a žádné náhlé změny v tempu. Do skladby zakomponoval i melodickou linku, zpívanou ženským sopránem, neboť lidský (a zejména ženský) zpěv má díky asociaci s matkou zpívající ukolébavky (?) výrazné tišicí účinky. K relaxačnímu účinku přispěly i hluboké tóny tibetských mís a také angažování smyčcového tělesa.